KANADSKÝ ESKYMÁCKÝ PES

Kořeny mají tito psi v dobách sahajících více než 4000 let zpět, kdy byli domestikováni Inuiti (Eskymáky) jako pracovní psi. Původně byli využíváni především jako tažní psi a k lovu, hlavně tuleňů a ledních medvědů. Také ale mohli být chováni kvůli kožešinám a v době hladomoru sloužili jako potrava. Byli životně důležití pro přežití v drsných arktických podmínkách. 

Pokud se zaměříme na pověsti, tak se dozvíme, že byli vyšlechtěni na mýtickém ostrově Thúlé (Záhadný severský ostrov, který by měl ležet na samém okraji našeho světa, nebo dokonce za ním.), na základě výzkumů bylo ale zjištěno, že jsou velice blízce příbuzní grónským psům, takže jejich původním domovem mohlo být právě Grónsko.

Jedná se o vzácné plemeno. V 19. a částečně 20. století byla po zástupcích kanadských eskymáckých psů vyšší poptávka kvůli polárním expedicím, jen např. na Arktidě v roce 1920 žilo okolo 20 000 psů tohoto plemene. Od roku 1960 ale začala jejich populace rapidně klesat kvůli nástupu sněžných skútrů, nemocem, které zavlekli evropští psi a také kvůli kontroverznímu vybíjení tohoto plemene kanadskými úřady v 50. a 60. letech. V 70. letech se plemeno ocitlo téměř na pokraji vyhynutí. V roce 1959 bylo dokonce plemeno vyškrtnuto z registru American Kennel Clubu (AKC)  a Canadian Kennel Clubu (CKC).

Naštěstí díky organizaci EDRF (Eskimo Dog Research Foundation) a iniciativě kanadského badatele Briana Ladoona se plemeno podařilo zachránit i s podporou kanadské vlády nebo místním Kennel Clubem, ale ani tato „záchranná akce“ nepomohla k razantnějšímu nárůstu populace těchto psů, a i v dnešní době, kdy jsou u Inuitů stále používáni jako nejčastější dopravní prostředek v Kanadě, jejich populace neustále klesá v důsledku mnohých chorob, nebo zanedbané péči. Příkladem může být rok 2008, kdy bylo zapsáno pouze něco okolo 300 chovných jedinců.

A aby takový pes mohl přežívat a fungovat v drsných podmínkách, kde teploty sahají hluboko pod bod mrazu, musí na to být i náležitě uzpůsobený. Je silně stavěný, středně velký, mohutný a má hustou, dvojitou srst, která ho před mrazivými teplotami dokáže ochránit. Může být různě zbarvená, od čistě bílé až po černou, často s výraznými maskami nebo skvrnami. Uši má vztyčené, výrazné oči, které mohou působit až přísně a výrazný klínovitý čenich. Ocas má huňatý a stočený. Kohoutková výška psů se pohybuje okolo 70 cm a váha okolo 40 kg, feny jsou menší s kohoutkovou výškou cca 60 cm a váhou cca 30 kg.

Kanadský eskymácký pes je známý svou nezávislostí, odolností a silným pracovním nasazením. Vůči svému pánovi jsou velmi loajální, a naopak vůči cizím lidem se mohou chovat odtažitě a rezervovaně. I když jsou přirozeně inteligentní a samostatní, vyžadují důsledné vedení, proto chov tohoto plemene není doporučen pro nezkušené chovatele začátečníky. Je to pes zvyklí fungovat ve smečce, kde vyžaduje jasně danou hierarchii. Také potřebuje hodně pohybu a mentální stimulace. Bývá i něžný a přítulný a váže se na jednoho člověka. Většina jedinců má stále poměrně silný lovecký pud a také jsou rádi slyšet, takže mohou být více uštěkaní.

Chov tohoto plemene vyžaduje chovatele, který rozumí pracovním plemenům a je ochoten věnovat svým psům dostatek času. Díky husté srsti je nutná pravidelná péče, a to obzvláště v období línání. Také tito psi potřebují dostatečný prostor, takže nejsou zrovna vhodní do bytu ve městě, potřebují volnost a pravidelný pohyb a ideálně chladnější podnebí.

Pokud jde o zdraví, je to obecně zdravé plemeno, které se vyvinulo v extrémních podmínkách, takže je přirozeně odolné. Mohou se však vyskytnout některá dědičná onemocnění, jako je dysplazie kyčelního kloubu. Jako i u jiných plemen je nutné psa udržovat v kondici, nepřekrmovat ho a pravidelně navštěvovat veterinárního lékaře.

V dnešní domě už kanadský eskymácký pes není běžně využíván k tahání saní nebo lovu, ale jeho pracovní instinkty přetrvávají. I přesto, že moderní technologie nahradily jeho původní funkci, někteří chovatelé v Kanadě a na Aljašce jej stále využívají k rekreačnímu mushingu (https://zampi.cz/magazin/578/mushing-sport-psich-sprezeni ) a to zejména v turistických oblastech. Pes tak nejen fyzicky pracuje, ale také pomáhá uchovávat kulturní dědictví původních obyvatel Arktidy. V posledních letech má své místo i mezi milovníky méně běžných plemen, kteří oceňují jeho autenticitu, sílu a přirozenou krásu, i když na chov zůstává velmi specifickým plemenem, které vyžaduje hluboké porozumění jeho potřebám. Kromě sportovního využití a role společníka má také i symbolický význam, v Kanadě je často prezentován při kulturních a historických událostech jako reprezentant arktického dědictví a přežití. V roce 2000 byl oficiálně uznán za národní plemeno Kanady.