MUSHING - SPORT PSÍCH SPŘEŽENÍ

Historie tohoto sportu sahá daleko do minulosti, neboť pes byl pro člověka společníkem a pomocníkem už od pradávna. První důkazy o tom, že se psi využívali pro přepravu nákladu tažením saní, byly objeveny v oblastech Sibiře a také Severní Ameriky, kde to byl pro tamní indiány často jediný možný dopravní prostředek. Velký rozmach zaznamenalo psí spřežení na konci 19. a začátku 20. století díky zlaté horečce na aljašském Klondiku, kdy je prospektoři využívají při hledání zlata a navzájem si měřili i zdatnost svých smeček, čímž nevědomky položili základy mushingu. K rozmachu psích spřežení také hojně přispívali polárníci, kteří je využívali k výpravám na severní a jižní pól. 

Vůbec prvním závod, o kterém je písemný záznam, se konal v 50. letech 19. století na cestě z Winnipegu do St. Paul, pouze to byl závod neoficiální. První oficiální závod, který se konal podle pevně stanovených pravidel, se uskutečnil v roce 1908, rok poté, co vznikl první klub, který se věnoval sportu psích spřežení, vznikl v Nome na Aljašce pod jménem Nome Kennel Club. První závod, který se konal mimo území Aljašky, pak proběhl až o devět let později v roce 1917. První velké závody v Evropě se datují do roku 1972 ve městě Latroph, v České republice pak první závody proběhly v roce 1985 v Peci pod Sněžkou. 

Nedílnou součástí psího spřežení je také musher, jak bez psů, tak ani bez něj by samotný mushing nemohl probíhat. Označení musher vzniklo na Aljašce a je to člověk, který zapřahá větší tým psů a s nimi také dále pracuje, buď na závodech, nebo při práci v dnes spíše jen v turistickém byznysu, nebo pro zábavu. Být musher je v dnešní době spíše životním posláním, člověk tomu musí věnovat většinu svého volného času, úsilí, zájmu a lásky. Také se musí udržovat v dobré fyzické kondici a být připraven řešit nastalé krizové situace.

Mushing se dělí podle psů na čistokrevné psy, kam patří sibiřský husky, aljašský malamut, samojed, grónský pes a český horský pes. A na křížence, neboli kategorie otevřené, kam patří aljašský husky, evropský saňový pes, Eurohound a další speciálně šlechtění psi. Individuální disciplíny mushingu jsou ale otevřeny všem, které tento sport oslovil, takže se můžete zapojit s každým psem, který si nechá obléknout postroj, a zjistíte, že ho práce v tahu baví.

Dnes se mushing tedy dělí na týmové a individuální disciplíny, na závody na suchu (off snow) a na sněhu (on snow) a pak dle délky trati na spirntové (do 25 km), midové (35 km a více bez zátěže) a longové (45 km a více se zátěží). Dále probíhají také etapové závody. Individuální disciplíny se ještě dělí dle pohlaví na muže a ženy, týmové soutěže jsou smíšené.

Mezi týmové disciplíny psích spřežení patří:

On snow

• Sprint – U (neomezený počet psů); A (do osmi psů); B (do šesti psů); C (do čtyř psů)

• MID – MU (neomezený počet psů); MB (do šesti psů)

• Long se zátěží – LU (neomezený počet psů); LA (do osmi psů); LC (do čtyř psů)

Off snow

• Sprint – A (tým pěti až osmi psů); C (tým dvou až čtyř psů)

• MID – MU (sedm a více psů); MB (tým do šesti psů)

Mezi individuální disciplíny patří:  

On snow

• Skijöring – běžky s jedním až dvěma psy

• Půlka – běžky s jedním a čtyřmi psy, kdy jsou mezi vámi ještě speciální malé přepravní sáňky

Off snow

• Canicross – běh s jedním psem

• Scooter – speciální koloběžka, ke které je zapřažen jeden až dva psi

• Bikejöring – jízda na kole s jedním až dvěma psy

A jaké jsou nejznámější závody? V České republice to je Šediváčkův long, závod který má dvě tratě na 222 a 333 km, které vedou po hřebenech i po polské straně Orlických hor, závod je rozdělený do čtyř etap s jedním povinným bivakem.

Ve světě je nejobtížnějším a také nejprestižnějším závod Iditarod, který se pořádá na Aljašce a je na 1000 mil. Stejně dlouhý závod a také na Aljašce je také Yukon Quest, který se řadí k těm nejnáročnějším na světě. A nejsevernějším závodem planety je závod Finnmarkslopet na severu Norska, který je na 1000 km.  

Pro zajímavost:

Událost, která proslavila psí spřežení vztahující se právě k závodu Iditarod je založena na vypuknutí dětské záškrtové epidemie v roce 1925 v aljašském městě Nome. Teploty v tu dobu padaly i pod – 50 °C a počasí nedovolovalo start letadel. Město Nome tak zůstalo odříznuté od ostatních území a jedinou nadějí pro tamní obyvatele byly týmy tažných psů a jejich musherů. Psí spřežení tak na trati o délce 674 mil dokázalo zajistit štafetovou jízdou přepravu potřebného séra a tím tato událost vstoupila do historie USA jako tzv. Serum run. Na počest této události, kdy bylo zachráněno stovky dětských životů se každoročně od roku 1973 jezdí závod Iditarod.