KŘEČÍK CAMPBELLŮV

Konkrétně se původně vyskytoval v Mongolsku, Číně, Tuvinsku, v pohoří Altaj, či v Mandžusku. Své jméno získal díky Oldfieldovi Thomasovi na počest Charlese Williama Campbella, který v Mongolsku zajistil první exemplář tohoto křečka a to 1. července 1902.

Křeček Campbellův dorůstá do velikosti 10 - 12 cm, hmotnosti 35 – 55 g a může se dožít až tří let. Tělo má široké, vejcovitého tvaru s hlavou dobře posazenou k tělu. Hlava je široká a krátká s tupým nosem, končetiny a ocásek jsou krátké a pod tělem nejsou moc vidět. Srst má krátkou, hustou a s velmi silnou podsadou. Stejně tak má hustou srst na chodidlech. Uši jsou malé, kulaté, ale přes srst viditelné. Oči nejsou vypoulené, ale jsou kulaté a mohou být v různých barvách: zářivá růžová, červená, vínově červená, vínová, rubínová, granátová, tmavě hnědá a černá. Barva srsti je v odstínech bílé, šedé, černé a hnědé. 

Jeho podobnost s křečkem džungarským je do té míry, že se dříve odborníci domnívali, že se jedná o stejný druh křečka, i když se vyskytují každý jinde, neboť mají shodné množství chromozomů, díky čemuž se do určité míry dají i křížit. Kříženec se pozná nejlépe tak, že má hybridní barvy, které nemá ani jeden druh a často nese znaky obou druhů. Například křeček džungarský má primárně pouze čtyři barvy, které jsou bílá, světle šedá, přírodní šedá a melírovaná, navíc má za ušima a na čele rozšířený černý pruh, kulatější a větší oči a stejně tak kulatější nos a uši, které má posazené dále od sebe. Křečík Campbellův má tedy více barev a také na zimu nemění srst. V České republice ho chová jen několik chovatelských stanic a pár chovatelů, ve zverimexu se v drtivé většině čistokrevný sehnat nedá.

Jako i ostatní křečci, i tento je nejvíce aktivní večer a v nočních hodinách, přes den nejraději spí, ale neznamená to, že se nenechá pomazlit i během dne, kdy dokáže být také velmi aktivní. Pokud jde o jeho povahu, dříve se pokládal za agresivního, ale je to hlavně důvodem toho, že je velmi teritoriální, svůj prostor si chrání před každým. Pokud je socializovaný, tak na ruce už bývá klidný, přátelský a nechá se hladit. Také nemá rád samotu, a proto by měl být v chovu alespoň ve dvou a vždy by to měli být jedinci stejného pohlaví. Pokud mají žít pohromadě ve více jedincích, musejí na to mít i dostatečně velký a uzpůsobený prostor. Důležité také je kontrolovat, zda spolu křečíci vycházejí, může se stát, že se spolu přestanou vycházet, např. se začnou kousat a je třeba je rozdělit.

Jako všežravec může mít křečík campbellův pestrý jídelníček, jehož základem je seno, které je bohaté na vlákninu a samozřejmě neustálý přístup čerstvé vody. Je pro ně vhodné krmivo skládající se ze směsí suchých zrn, ořechů a semen obohacené o vitamíny a minerály. Také mohou dostávat čerstvou zeleninu a ovoce a například také moučné červy, žížaly, hmyz atd.

Je důležité dávat pozor na stravu, neboť jsou náchylní na obezitu a rychle tloustnou. Také mají sklony k cukrovce, proto není dobré to přehánět se sladkými doplňky stravy a přemírou ovoce.