ALEXANDR MALÝ

Alexandr malý dorůstá cca 40 cm a váží cca 140 g, průměrný věk je 20 – 25 let. Můžeme ho nalézt hnízdit v jižní Asii, v savanách Afriky, Indii, na Srí Lance, Mauriciu, Singapuru a středním východě. Zejména v zemích západní Evropy žije volně v městských parcích, kdy se jedná o potomky dovezených jedinců. V Evropě a Americe je považován za invazivní druh.

Traduje se, že v roce 333 př.n.l. dostal darem jasně zeleného papouška s dlouhým ocasním peřím od jednoho ze svých vojevůdců panovník Alexandr Veliký, odtud se tedy pravděpodobně vzalo jméno tohoto papouška.

Přirozené zbarvení je zelené, ale díky postupnému šlechtění se můžeme setkat například s barvou modrou, žlutou, bílou, šedou, olivově zlatou, nebo s krémovou s červenýma očima. Samec má kolem krku černý kroužek, který se objevuje až mezi druhým a třetím rokem života. Peří má přilehlé k tělu a uhlazené, ocas dlouhý zakončený do špičky a má nápadnou vrchní část zobáku, která je velká.

Hlasový projev tohoto papouška není vždy příjemný a je hlasitý. Pokud si pořídíte jednoho jedince, je možné ho naučit mluvit, jen je potřeba obrnit se trpělivostí. Pokud ho mluvit nenaučíte, alespoň vás může potěšit, že mají také hudební sluch a milují opakování melodií. 

Alexandr je velmi energický papoušek, který vám bude věnovat veškerou svou pozornost, je velmi kontaktní, takže pokud na něj nebudete mít tolik volného času, je dobré pořídit si ho alespoň v páru. Když nemá dostatek pozornosti a nudí se, umí být velmi hlučný.

Pokud jde o jídelníček, vhodná je směs semen pro střední papoušky, ke které se denně přidává čerstvá zelenina (mrkev, okurka, čerstvá kukuřice…..) a ovoce (banán, meruňka, jablko…..), nebo také zelené krmivo (pampeliška, mléčné klasy obilovin, zahradní bylinky…). Dále sépiová kost, minerální kámen a dostatek čerstvé vody. Také jim občas uděláte radost větvemi na okusování, buď z ovocných stromů, nebo břízy, javoru, buku, vrby či jilmu.

Chovat tyto papoušky můžeme jak doma v bytě, tak ve venkovní voliéře, kde bude mít zajištěn úkryt před větrem, deštěm a mrazem. Jsou to otužilci, kterým nevadí teploty sahající až do mínusových hodnot. Vzhledem k jeho oblibě v létání je potřeba, aby měl dostatek prostoru na protažení křídel. Klec by měla být tedy dostatečně velká a měla by být v klidné světle místnosti, ne na přímém slunci, topení, nebo v průvanu.