MOPS - PES S VELKÝM SRDCEM

I když je Mops považován za anglické plemeno a to podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) jeho kořeny a původ najdeme spíše ve starověké Číně, kde byl chován v přepychu u císařského dvora. O předcích Mopse, jsou zmínky již z roku 1000 před naším letopočtem, což jen dokazuje, o jak starobylé plemeno se jedná. Z Číny se Mops úspěšně šířil i do dalších oblastí Asie, v Tibetu byl například společníkem budhistických mnichů. Do Evropy doputoval v 16. století, kde jeho cesta začala v Holandsku, odkud se dále šířil mezi evropskou šlechtu a příslušníky královských rodin. Standard tohoto psa byl ustálen na počátku 19. století. V USA byl Mops uznán jako plemeno v roce 1885. Na výstavě pak bylo plemeno poprvé představeno v roce 1861 a o deset let později začala být vedena plemenná kniha. V roce 1883 oficiálně vznikl Britský klub chovatelů mopsů, v České republice vznikl samostatný klub až v roce 1992. Zájem o toto plemeno začal upadat ve 20. století, ale nyní opět stoupá.

Tento malý pes se zdánlivě velkou hlavou, která má na první pohled smutný výraz má pevnou a silnou muskulaturu s rovnými zády, kulatou hlavu s krátkým čenichem a krásné, velké, kulaté oči. Uši má zasazené vysoko po stranách hlavy, klopené dopředu, vysoko má také zasazený ocas, který mívá těsně zatočený. Končetiny má rovné a silné a srst krátkou, lesklou a jemnou, bývá jednobarevná ve čtyřech odstínech dle pravidel plemene, což jsou stříbrná, apricot, černá a plavá. Velmi často líná, takže je potřeba pravidelné kartáčování. Hmotnost by se měla pohybovat mezi 6,3 – 8,1 kg jak u samců, tak u samic, stejná je u nich i výška a to mezi 25 – 28 cm.

Popisujeme zde klidného a vnímavého pohodáře s velkým srdcem, který je bezkonfliktní, přátelský, milující a rád dovádí a hraje si. Ke svému pánovi si dokáže vybudovat velmi silné pouto, které přerůstá v závislost, je velice kontaktní a vyžaduje neustálou pozornost, je tedy vhodný do rodiny, kde se mu bude moci neustále někdo věnovat. Namísto dlouhých procházek a aktivních výletů spíše ocení lenošení doma na pohovce s kratší procházkou. Pokud nemá v dosahu svého pána, ke kterému by se mohl přitulit, vezme zavděk i jiným psem, nebo třeba kočkou. Patří mezi ostražité psy, ale nebude problém s tím, že by zbytečně a přehnaně štěkal. Víc než štěkání u Mopsů uslyšíme funění, frkání a hlasité oddechování a nesmíme zapomenout na hlasité chrápání, které je postupně výraznější, jak Mopsík stárne.  

Chrápání nebo například funění nepatří k projevům, které by chovateli měly dělat starosti, naopak si u Mopsů musíme dávat pozor, abychom neměli sklony k přílišnému rozmazlování a překrmování, neboť mají sklony k obezitě. Také se potýkají s očními problémy, oční vřídky, suché oko, záněty. Kvůli krátkému čenichu mají sklon k dýchacím obtížím a mají problém, pokud je velké teplo. Také se může vyskytnout onemocnění kůže v podobě dermatitidy a kvasinkového onemocnění. Mops má také svou specifickou nemoc, která se u jiných plemen nevyskytuje, encefalitida mopsů, procento výskytu je ale naštěstí velice nízké.