BIRMA

Birma, nebo také posvátná Birma má svůj původ zastřený řadou legend. Jméno Birma by mělo být odvozeno od země původu, což je severní Barma, kde Birmy působily jako chrámové kočky. Základy dnešního chovu byly položeny ve Francii, ve 20. letech 20. století. Birma byla vyšlechtěna za pomoci kočky siamské a kočky perské s následným křížením s kočkou domácí. Na výstavě bylo toto plemeno poprvé představeno v roce 1925, kdy jej také uznala Fédération Féline Française jako samostatné plemeno se statutem CAC. Dalšímu rozšíření plemene zabránila druhá světová válka, ale díky setrvačnosti francouzských chovatelů se podařilo plemeno zachovat a již v roce 1949 jeho standard uznala FIFe. V průběhu 50. a 60. let se chov rozšířil i dále, nejen po Evropě, ale i do USA. V USA bylo plemeno uznáno v roce 1966, ve Velké Británii o rok dříve. V 70. letech se plemeno dostalo i do Skandinávie, kde v dnešní době patří mezi nejvíce chované kočky.

Dnes je plemeno uznáváno všemi velkými mezinárodními chovatelskými organizacemi, jako je TICA, FIFe a TICA. FIFe birmy řadí do dkupiny II. Polodlouhosrsté kočky.

Birma má svalnaté a pevně stavěné tělo se silnou lebkou, širokou čelistí a zakulacenými lícními kostmi. Nohy má kratší a ocas středně dlouhý. Mají také tzv. římský nos. Na krku mají typický límec delších chlupů a tlapky má zbarvené do bílých „ponožek“. Oči mají středně velké a pronikavě modré. Samice může vážít mezi 2,5 – 4,5 kg a samec do 6 kg.

Srst je delší, hedvábná s velmi krátkou podsadou, díky tomu se tolik nezacuchává a není tak náročná na péči. Srst má bílou, nebo lehce krémovou se zbarvenými odznaky na koncových částech těla, jako jsou nohy, ocas, uši a čenich. Podle genetického základu je základní barva kočky viditelná pouze na chladných částech těla, jinak dominuje již zmíněná bílá barva. Odznaky mohou být červené, černé, červenohnědé, čokoládové, lila, s kresbou atd.

Jak již bylo řečeno, Birmy jsou přátelské a společenské, ale také velmi inteligentní, kdy jim udělá radost jakákoliv interaktivní hra, jsou kontaktní, milují děti i dospělé, ale k cizím lidem jsou nedůvěřivé. Nejsou stavěné na dlouhé chvíle o samotě, ale nepotřebují mít neustále lidskou společnost, vystačí si i s dalším zvířecím společníkem, nemusí to být nutně kočka, ale například i pes, nebo zakrslý králík.  

Jsou také velmi učenlivé, pokud se jim věnujete, přijdou na zavolání, nebo se mohou naučit i nějaké triky, ale samozřejmě, jak to tak u koček už bývá, vždy záleží na momentální náladě a jestli se jim zrovna chce  Také se rády mazlí a lenoší, takže společné večery na pohovce u filmu určitě ocení.  

Pokud jde o zdraví a nemoci, je to poměrně zdravé plemeno a nemá žádné vážné genetické predispozice, je ale důležité pohlídat si, zda máte kotě z dobrého chovu. Birmy jsou náchylné k dědičným chorobám, jako je polycystická choroba ledvin, hypertrofická kardiomyopatie, nebo mukopolysacharidóza typu 6, což je nepravidelná stavba kostry. Také mohou mít nemoci pro kočky častá, dále oční onemocnění, kdy se může objevovat šilhání, a nebo jsou případy i dermoidních cyst, na vaječnících a varlatech, nebo na hlavě.

Birmy patří mezi dlouhověké kočky, které se běžně dožívají i dvaceti let.