ŽELVA ČTYŘPRSTÁ

Vyskytuje se hlavně v suchých oblastech od Afganistánu přes Armenii, Čínu, Irán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Pakistan, Rusko, Tadžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. Žije v nadmořských výškách v rozmezí od 800 do 1600 m nad mořem, v ojedinělých případech to může být až 2300 m nad mořem. Vzhledem k tomu, že žádná evropská želva neumí žít v tak extrémních podmínkách, je považována za nejvíce odolnou vůči počasí.  

Tato želva byla popsána v roce 1844 Johnem Edwardem Grayem (britský zoolog), patří do třídy plazů, čeledi želvovitých. Dorůstá do velikosti cca 18 – 23 cm, samci bývají zpravidla až o jednu třetinu menší. Hmotnost se pohybuje od 700 do 1500 g, záleží na lokalitě původu. Má takřka okrouhlý a na vrcholu plochý karapax (hřbetní část krunýře želvy) v pískové barvě, olivové a až hnědé s výraznými černými znaky. Na končetinách má čtyři silné drápy. Dožívá se 50 – 80 let, ale jsou i případy dožití 100 let nebo dokonce 120 let.

Patří mezi býložravce, kdy jsou hlavní složkou potravy téměř výhradně listy, květy a plody. Nejvhodnější je list a květ pampelišky, žebříček, jitrocel, sléz, vlčí mák, jetel a další luční traviny. Také je možné podávat polníček, čekanku, rukolu, čínské zelí a omezeně také kousky ovoce jako je jablko, hruška, jahody... Nebezpečný je pro ni hlávkový salát, který je prospěšný jen ve velmi málo odrůdách. Také by měli mít k dispozici vápník, například v podobě sépiové kosti, ve volné přírodě vápník dostávají z půdy, kostí, nebo ulit šneků. Je třeba hlídat krmné dávky, neboť v zajetí mají tendenci sezřat vše, co dostanou a mohou tak trpět nadváhou, která vede k vystupování měkkých tkání na krunýři, což může dospět až k úhynu a ztučnění jater.

Jednou ze zajímavých činností, kterou želva čtyřprstá provádí a se kterou musí chovatel počítat při stavbě venkovního výběhu je, že si hloubí nory hluboké až dva metry, kam se schovává. V přírodě tímto způsobem přečkává zimní spánek a v těch nejteplejších měsících i letní estivaci kvůli vysokým teplotám a nedostatku potravy, vrací se sem také na noc. V našich podmínkách jsou želvy stepní aktivní během roku 3 – 5 měsíců, ve svém přirozeném prostředí jsou aktivní 2 – 4 měsíce, proto se také řadí mezi nejméně aktivní želvy. Samozřejmě se jejich aktivita výrazně liší, pokud jsou venku vystavené klimatickým podmínkám, nebo pokud jsou celý rok chované v teráriu (což pro ně vzhledem k zálibě v hloubení nor není dobré). Venku ve výběhu je ale rozhodně nenajdete na jednom místě, jsou zvyklé prozkoumávat své okolí a prolézat terén. Venkovní výběh je potřeba zajistit nejen proti hloubení nor, ale také se připravit na to, že želvy stepní rády šplhají. Vzhledem k tomu, že želvy patří mezi studenokrevné plazy, neumí si samy regulovat teplotu, čímž jsou závislé na té okolní, která by se měla přes den pohybovat okolo 25°C, musíte tomu pomoci např. topnou žárovkou. Při přezimování potřebují konstantní teplotu 2 – 4 °C. Nezapomeňte zajistit ve výběhu i dostatečně vzdušný úkryt/domeček.

Želva stepní je zařazena do Červeného seznamu IUCN (ohrožených druhů živočichů a rostlin) jako zranitelný druh, neboť musela čelit různému ohrožení jako je přímý lov kvůli masu, zájmové chovy, takže hromadný odchyt a dovoz do celého světa a také ničení jejich přirozeného prostředí, jako je rozorávání stepí, intenzivní pastva dobytka, výstavba silnic atd.

Od 01.01.2010 se želva čtyřprstá nemusí registrovat a mít CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, jejíž cílem je celosvětová kontrola obchodu s ohroženými druhy), nebo jiný doklad. Při kontrole tedy majitel musí dokázat, že želva nebyla odchycena ve volné přírodě například kupní smlouvou, nebo jiným dokladem, kde je viditelná změna majitele. Případně jde stále použít dříve platný Cites, či jiný právní doklad, prokazující původ želvy.