CHŮVIČKA JAPONSKÁ

Chůvička japonská je domestikovaný zpěvný pták patřící do čeledi astrildovitých. Byla cíleně vyšlechtěna v 17. – 18. století z volně žijících druhů amadin rodu Lonchura pocházejících z jižní Asie, zejména Číny a později se začala ve větší míře chovat i v Japonsku, kde získala i část ze svého jména. Pojmenování chůvička má také svůj důvod, který již před staletími chovatelé vypozorovali. Pokud došlo k opuštění vajec, nebo mláďat v hnízdech jiných ptáků, chůvičky se jich ujaly a staraly se o ně. Proto býval důvodem jejich chovu i fakt, že v podstatě pomáhaly při chovu vzácných ptáků.

Dorůstají do velikosti až 12 cm a rády žijí v hejně, je to velmi společenský a aktivní druh, takže chovat jen jednu chůvičku není dobrý nápad, spíš by tím trpěla. V hejnu mohou žít nehledě na věk či pohlaví, neustále se k sobě tulí a vše dělají společně, dělí se o jedno hnízdo a společně se také starají o mláďata. U chovu společně s jinými druhy ptáků hrozí, že jim budou ubližovat, protože chůvičky jsou nekonfliktní a neprůbojné. 

Mohou se dožívat až 12 let a zpívají pouze samci, samičky jen švitoří a je velmi obtížné je od sebe rozeznat. Mají krotkou a milou povahu, jsou nenáročné, proto jsou vhodné i pro chovatele začátečníky. 

Díky šlechtění se chůvičky vyskytují ve třech základních barvách, kterými jsou hnědá, bílá a rezavá. Hnědá i rezavá barva má několik odstínů, ke kterým se může připojit bílá, a z chůviček se stávají tzv. straky. Také se může stát, že bude chůvička čistě bílá, což je nejvzácnější možné zbarvení.

Jsou vysoce odolné vůči vnějším vlivům, takže je lze chovat ve venkovních voliérách i přes zimu, za předpokladu, že mají dostatečně prostornou a zateplenou budku, aby se mohly schovat. Stejně dobře se dají chovat doma v kleci (minimálně o velikosti 50 x 40 x 40 cm), ale je důležité, aby měly dostatečný prostor k tomu, aby se mohly proletět a protáhnout křídla a samozřejmě opět budku, do které se mohou schovat a starat se o mladé. Důležité jsou pro ně také bidýlka, či větve, na které se mohou usadit.

Jako i u jiných zvířat je potřeba, aby měly chůvičky dostatečný přísun čerstvé vody. Milují koupání, takže určitě ocení polouzavřenou koupelničku, nebo větší misku s vodou. Součástí jídelníčku by měla být drobná semínka prosa, lesknice, loupaný oves, nebo naklíčená semínka. Dále pak například salát, okurka, mrkev, jablko, hruška, zelené krmivo jako je žabinec, ptačinec, či pampeliška. Chůvičky miluji senegalské proso, takže jako pamlsek jim můžete podávat jeho klasy. Nedílnou součástí výbavy by také měla být sépiová kost. V období, kdy mají chůvičky mladé je nezbytným krmivem vaječná míchanice, která je kaloricky velmi vydatná.

Pokud se rozhodnete chovat mladé, zjistíte, že na vejcích obvykle sedí oba rodiče a o své mladé se starají, krmí je, ještě asi tři týdny potom, co vyletí z budky.