BARMSKÁ KOČKA

O Barmských kočkách můžeme říct, že jsou moderním plemenem, i když vezmeme v potaz, že o nich první zmínky sahají do dob z konce středověku. Jméno mají podle místa, odkud pocházejí, chovali je v Barmě, Thajsku a také v dalších zemích jihovýchodní Asie. „Moderní verze“ barmské kočky  se začíná formovat v 19. století ve Velké Británii, kde nastal obrovský boom tohoto plemene, i když v té době byly kříženy se siamskými kočkami a taky za ně považovány. Opravdové pozornosti, se jim dostalo až v USA, kdy je většina soudobých barmských koček považována za potomka kočky jménem Wong Mau, kterou do USA z Barmy dovezl v roce 1930 Dr. Thompson a dále ji šlechtil a vyvracel tvrzení, že se jedná o siamskou kočku. Ve Velké Británii se s novým chovem barmských koček začalo až v roce 1949.

Rozdílné představy o tomto plemeni vedly k rozdělení do dvou chovatelských linií, jednou linií je americký typ barmské kočky, který je méně orientální a podsaditější, který uznává například TICA (The International Cat Association) a druhou linií je exotičtější a štíhlejší evropská barmská kočka, která je uznávána organizací FIFe (Fédération Internationale Féline). Jedna z největších organizací chovatelů koček na světě CFA (Cat Fanciers´ Association), která byla založena v roce 1906 uznává oba typy barmské kočky, ale registruje je odděleně s rozdílnými standardy.

Původní barvou těchto koček byla hnědá, která byla postupně rozšířena o dalších devět barev. Jsou střední velikosti s dobře vyvinutým svalstvem a dobrou stavbou kostí. Má živé a zářivé oči, krátkou srst, rovný ocas a dlouhé svalnaté nohy zakončené tmavými tlapkami. Vyznačují se také svou dlouhověkostí, kdy se dožívají 16 – 18 let.

Barma je velmi inteligentní a noblesní s lehce složitou povahou. Miluje být středem pozornosti a naprosto to vyžaduje, takže se skvěle hodí do početné rodiny, kde se jí bude pravidelně pozornosti dostávat za předpokladu, že bude mít své vlastní místo, kde si bude moct o samotě odpočinout. Pokud ji necháte o samotě příliš dlouho, hrozí riziko, že se bude chovat destruktivně. Jsou schopny si se svým chovatelem vybudovat silné pouto a o to hůře poté snášejí konkurenci. V případě více koček se spolu nesnesou dva kocouři a i sourozenci mezi sebou mohou mít problém, ale když je v přítomnosti další kočky od kotěte, mohou si zvyknout.  

Je to velmi hravé, učenlivé a „povídavé“ plemeno, které lze naučit i různé kousky, proto je důležité, aby se měla jak zabavit, škrabadla, prolézačky a různé hračky jsou pro ně samozřejmostí.

Následkem četného křížení v minulosti má barma predispozice ke genetickým chorobám, mezi nejčastější onemocnění patří:

• Kameny v močovém měchýři

• Nemoc ledvin

• Glaukom

• Srdeční choroba

• Zánět dásní

• Deformace lebky

Dalším následkem četného křížení jsou také plemena Barmské kočce podobná, s některými má mnoho společných znaků, které mohou vést až k chybné identifikaci plemen. Barmská kočka měla svou zásluhu u obnovení nebo vytvoření plemen:

• Tonkinská kočka

• Bombay kočka

• Cornish rex

• Exotická krátkosrstá kočka

• Britská krátkosrstá kočka

Jedno je jisté, jakmile se pro Barmskou kočku rozhodnete, musíte vědět, že si pro ni najdete dostatek času a budete ji považovat za svého společníka při všech domácích aktivitách, ale rozhodně si ji zamilujete pro její přátelskou a milující povahu.