KŘEČEK JAKO DOMÁCÍ MAZLÍČEK

Křeček je obecné označení pro hlodavce, který spadá buď do čeledi myšovití, nebo křečkovití. Je to nenáročné a společenské zvíře, jehož hlavním smyslem, díky kterému se orientuje je čich a sluch. Do paměti si ukládá vzory pachů, díky kterým rozeznává jak ostatní křečky, tak např. i svého chovatele. Sluch má na takové úrovni, že vnímá i frekvence ultrazvuku, což jim slouží k dorozumívání se mezi sebou. Vzhledem k tomu, že se jedná o nočního tvora, zrak nemá příliš dobrý. Pokud jde o hmat, křeček má na bocích a na končetinách jemné chloupky, které mu pomáhají orientovat se právě v noci, takže je schopen vnímat překážky a lépe odhadnout, zda je pro něj např. nějaký průlez dostatečně široký. Zajímavá je i jeho schopnost uschovávání si potravy „na později“, kdy má po obou stranách tlamičky vaky, které dokáže naplnit neuvěřitelným množstvím potravy až do úrovně pasu.

A jaké jsou běžné druhy křečků pro domácí chov?

Jako i jiné druhy zvířat, i křečci se od sebe liší velikostí, povahou, náročností na chov, barvou atp.  
 

KŘEČEK SYRSKÝ

Nebo také křeček zlatý, či medvědí patří vzrůstem mezi ty větší, takže i vhodnější pro děti, lépe se drží v dlani a pokud se stane, že uteče, také se lépe hledá. Může měřit až 20 cm. Také je velmi klidný a má přátelskou povahu, jen je třeba dávat pozor na jeho chování ve skupině, kdy může mít sklony k agresivitě, pokud přijdou do styku dva samci, tento druh křečka je velmi teritoriální  a proto když chcete chovat více křečků v jedné kleci, je lepší pořídit dvě samice. Po ochočení vám dokáže svým způsobem důvěřovat a „mazlit se“. Pojmenování křeček zlatý napovídá, že pokud jde o barvu srsti, má různé odstíny zlaté, ale také béžové, krémové a šedé barvy.
 

KŘEČEK DŽUNGARSKÝ

Tento křeček je vhodnější pro starší děti, které chápou křehkost zvířete a mají cit v rukách, je menšího vzrůstu a je drobnější, než křeček syrský. Dorůstá do délky až 10 cm. Dá se ochočit, ale bývá o něco více agresivní, nebo spíše mrzutý. V tomto případě nehrozí nesnášenlivost, pokud jich chováte více pohromadě. Miluje prolézání, je to tak trochu akrobat, takže využije každou překážku, nebo hračku, kterou mu do klece umístíte. Tento druh křečka se chová velmi často, proto je třeba si při pořízení dát pozor, zda se jedná o čistokrevného jedince, který je hravý a přátelský, neboť u kříženého hrozí, že se vyskytne agrese, plachost a častější riziko pokousání. Jeho typickým zbarvením je šedohnědá barva s tmavým pruhem přes záda. Šlechtěním také vznikl odstín srsti bílé a „smaragdové“. Zajímavostí křečka džungarského je, že sameček pomáhá samičce starat se o mláďata, u ostatních druhů musí samička mláďata bránit před agresivním samcem.
 

KŘEČEK ROBOROVSKÉHO

Nejmenší z křečků chovaných v zajetí, může dorůst maximálně do 6 cm. Je velmi živý, plachý a rychlý, vhodnější spíše jako expoziční zvíře. Mimo klec není příliš aktivní, ani průbojný a je zde riziko častých útěků, protože je opravnu maličký a když ho máte v kleci, velmi snadno se může protáhnout a utéct. Těchto křečků můžete chovat více najednou, ale ochočit se je podaří jen velmi zřídka. Jeho poznávacím znamením jsou dvě bílé symetrické skvrny okolo očí. Srst má na bříšku bílou a na zádech šedou a hnědo-žlutou. Samička tohoto druhu křečka může být březí až pětkrát za rok.  
 

KŘEČEK CAMPBELLŮV

Zde je třeba si uvědomit, že není vhodný pro ty nejmenší děti, protože neváhá použít své ostré zoubky, když se cítí být v ohrožení a to podstatně častěji, nebo ostatní křečci, třeba jen při pokusu vyndat ho z klece, velmi si brání své teritorium. Pokud už se vám povede ho z klece vyndat bez „prolité krve“, už to bývá bez problémů, nekouše, je hodný a nepokouší se vyskočit vám z dlaně. Samozřejmě není pravidlem, že se teritoriální chování doprovázené kousáním projeví, ale nelze na to spoléhat. Doporučuje se chovat ve skupinách, ale stejného pohlaví. Je velmi podobný džungarskému křečkovi, jen je vícebarevný, má kulatější tělo a srst mu zůstává celý rok stejná.  
 

KŘEČEK ČÍNSKÝ

Křeček čínský, neboli daurský se projevuje divočejším chováním, samička se vůči samci chová agresivně. Ochočit se v tomto případě dají pouze mláďata. Je také podobný džungarskému křečkovi, liší se ale delším ocáskem a šlechtěním získal i bílé nebo skvrnité zbarvení srsti. Také může mít od čela až do poloviny zad černý proužek.

Péče o křečka spočívá hlavně v pravidelném čištění jeho klece, nebo akvária, výměně podestýlky, krmení a měnění vody, aby ji měl stále čerstvou. Je důležité, aby měl ve svém teráriu domeček, aby se měl kam schovat a také nějaké ty hračky a prolézačky, aby se mohl zabavit.