Deník jedné Border Collie: Na výletě v Ústeckém kraji

A je to zase tady! Míša balí pelíšek, granule, natahuje psí hamaku mezi zadní a přední sedadlo, do které si nenuceně naskočím a vyrážíme vstříc novému dobrodružství. Jedeme poměrně dlouho, takže si stačím dát tři šlofíčky, po kterých se cítím minimálně na štafetu. Po necelých dvou hodinách dorazíme na místo.

Výlet začíná na parkovišti u kostela v Tisé nad Labem

Cestička vede mezi Tiskými skálami a místy mírně klouže. Na zemi se objevují pozůstatky sněhu. Občas se mi mezi polštářky udělá sněhulák a ta tvrdá sněhová koule mi otravuje můj krásný život. Kulhám, abych dala dostatečně najevo, že mi to není příjemné. Míša běduje. Přála si mě vyzbrojit novými psími botičkami, ale nechala je v kufru. Uf. Jsem docela ráda, byl by to určitě trapas. 

TRASA 17 km výletu v Ústeckém kraji (MAPA)

...až na Děčínský Sněžník

Všude je mlha, která nás doprovází celou cestu až na Děčínský Sněžník. Nejvíc se mi tu líbí velká věž, která Míše připomíná figurku věže z Šachů. Nevím, o čem mluví, ale je to cool.

Cítím vánek na své srsti. Zvedá se vítr. Mé dlouhé chlupy v něm svobodně vlají, jakoby se chtěly rozletět po střechách miniaturních domů před námi.

Zatímco si užívám přítomného okamžiku, Míša s Mílou vedle klepe kosu. Srkají horkou čokoládu a nevědí co chystám.

Nazpět schválně vyčmuchám trasu jiným směrem, abychom viděli zase něco nového! Pravda, že si trošku zajdeme. 

Celkem se nám procházka protáhne na 24 km. Ale cílová rovinka voní dortíkem. A nemýlím se! Vedle parkoviště stojí stánek plný dobrot. Míša kupuje tři voňavé dortíky – možná, že zbyde i něco pro mě!

Když dorazíme do ubytování v Děčíně, musím náš nový nocleh nejprve pořádně očuchat. Potom si vlezu do pelíšku a přemýšlím nad uplynulým dnem. Míša vypadá hrozně unaveně. Já ne! Já bych dala klidně dalších deset! (A o pár okamžiků později....)

Když se probudím, Míša už je připravená na spánek. To já mám najednou plno energie. Chvíli si ještě hrajeme s hračkou. A jakmile usne i Míša, chodím ji celou noc pravidelně kontrolovat. Co kdyby si náhodou chtěla zase hrát. Tak sebou opakovaně plácnu o zem a čekám, jestli mě nebude aspoň hladit na bříšku. Už, aby bylo zítra. Zítra nás čeká další krásný den! Nechám si o něm něco zdát.

Dneska si z výletu odnáším tuto metaforu:

Ne vždy je všechno podle našich představ. Někdy sejdeme z cesty a trošku se nám to protáhne. Někdy na cestu pro mlhu vůbec nevidíme a mineme tak všechny krásné výhledy. Ve finále na tom nezáleží. Hlavní je, že se přes všechny překážky stále pohybujeme kupředu. A kdoví, třeba je to takhle součást plánu lepšího! 

Nikdy nezoufejte, to vám přeje vaše Nessie