Deník jedné Border Collie: 15 km výlet v Praze

Nevím proč, ale prý už nemůžeme opustit Prahu. Mě to nevadí, mě se líbí všude. 

Hlavní je, že můžu chodit, že můžu běhat, že můžu čmuchat a koukat. Že si můžu hrát, že mám co jíst a že mě má kdo pohladit. A vlastně to je asi tak vše, co potřebuji.

TRASA VÝLETU ZDE (MAPA) 

Tentokrát jsem Míšu vytáhla na procházku Prahou. Dohromady jsme ušly zhruba 15 kiláčků. Z Modřan jsme se vydali po turistické značce na letiště Točná, pak na vyhlídku Špička. Skrz přírodní rezervaci Šance a pak po Keltské stezce hezky pěkně až do Zbraslavi. Moje oblíbená část byla na poli, kde jsem se v něčem vyválela a hezky voněla ceeelou dobu. A taky se mi moc líbily výhledy na Keltské stezce. Míša obdivovala Niklerovu vyhlídku a já zas pach našich předků. Zpátky jsem se proběhla kolem Vltavy. To víte, že bych tam nejradši hned hupsla, ale vody bylo tolik, že jsme se museli spokojit s procházkou přímo na cyklotrase. Tady na mě pořád někdo cinkal a přes velkou chuť rafnout cyklistu do zadnice, jsem radši sklopila uši a hleděla si svého. Jakmile jsme dorazili zpět do Modřan, hlásila Míša konec výletu.

V tu ránu přišla zrada! 

Z ničeho nic vytáhla mojí nejmíň oblíbenou věc na světě (hned po kočkách a sprše). Náhubek!! Celou cestu domů se tvářím se nějak takto. Ať to všichni vědí, jak nešťastný pejsek já jsem.

A světe div se, doma mi náladu spravil prach obyčejný klacek. Uvědomila jsem si, že jsem se nechala rozhodit maličkostí. 

Někdy pro malou drobnost přestaneme koukat na vše ostatní, za co můžeme být vděční. 

A tak si z dnešního výletu odnáším další lekci: 

Soustřeďme se více na věci, které jsou v pořádku, než na ty, které jsou v nepořádku. Obklopujme se pozitivními myšlenky, hledejme více radosti v drobnostech všedních dní.

To je má lekce na závěr pro vás, milý človíčkové. Vaše Nessie 

P.S.: Jestli se na výlet vydáte, nezapomeňte nahrát fotku do Přátel a označit mě @DeníkJednéBorderCollie