I pavouk může být domácí mazlíček

Seznamte se se sklípkany

Tento druh pavouků pochází z Asie, Afriky a Ameriky a může být dlouhý více než 10 cm, přičemž rozpětí nohou, kterých má šest, dosahuje při těchto rozměrech až trojnásobku. Právě jeho končetiny jsou pro jeho přežití zásadní. První pár ve směru od hlavy je označován jako klepítka a právě v nich najdeme jedové žlázy důležité nejen na obranu, ale také pro ulovení potravy. Druhým párem končetin, tzv. makadly si sklípkani potravu přidržují při žvýkání, zároveň však slouží samcům k uchycení při rozmnožování. Zbytek nohou využívá především k pohybu. Přemýšlíte nad tím, zda je sklípkan schopen tkát sítě? Pak vězte, že ano. Je k tomu vybaven snovacími bradavkami, které najdete na jeho zadečku.

Jak se starat o sklípkana? 

Jak v přirozeném prostředí, tak i v zajetí pavouci nepotřebují příliš mnoho místa. Chovat je můžete v malé krabičce dostatečně prostorné na to, aby se sklípkan mohl v průběhu svého růstu pravidelně svlékat. Ani v dospělosti není nutné sklípkanovi pořizovat prostorné terárium. Zajistíte-li mu dostatečnou teplotu a vlhkost, můžete ho plastové krabičce chovat prakticky celý život. A ten může být opravdu dlouhý. Samičky se mohou dožít až 20 let, ale i déle. Pro pozorování života pavouka mu můžete pořídit menší prosklené terárium s délkou jedné stěny okolo 30 cm, jehož dno pokryjete přírodním substrátem. Tím může být například rašelina, kůra, kokosové vlákno anebo obyčejná hlína. Samozřejmě nezapomínejte ani na misku s vodou a životní prostor svému nohatému parťákovi můžete vylepšit živou rostlinou. 

Jakou potravou nohatý krasavec nepohrdne?

Základem jeho stravy je hmyz. Ve volné přírodě si ale v dospělosti zvládne ulovit například i drobného hlodavce nebo ještěrku. V zajetí mu můžete nabídnout myší holátka anebo laboratorní myši. Zkonzumování takto velkého sousta mu ale může zabrat desítky hodin, zato mu vystačí klidně i na celý měsíc. Pavouk do své kořisti nejprve vstříkne enzymy, které ji začnou rozkládat, teprve poté ji postupně v již rozloženém stavu začne pořádat. Běžně velkou potravou, například zmíněným hmyzem se doporučuje pavouka krmit minimálně jedenkrát týdně.

Sklípkani jsou netýkavky

Na mazlení je moc neužije. Manipulace člověkem je pro ně spíše stresující událost, které se snaží vyhnout třeba pokusem o útěk. Jestliže není možný, začnou některé druhy uvolňovat ze zadečku jemné žahavé chloupky, které dokážou podráždit sliznice, ale i kůži a způsobit svědění. V případě, že se dostanou do nosu, jsou v extrémním případě příčinou dušení. Pavouky je proto lepší pozorovat za bezpečnou stěnou terária a poznávat jejich chování a život podobně jako to dělají chovatelé akvarijních rybiček.