Rozmnožování sklípkanů

Jak rozeznám samici sklípkana od samce?

Je několik rozdílů mezi samci a samicemi sklípkana:

• Ten nejmarkantnější rozdíl je ten, že samice jsou obvykle celkově větší, a především mají větší zadeček.
• Samci mají mnohem delší nohy a daleko menší tělo.
• Pohlavně nedospělý sklípkan se několikrát svleče, než dosáhne plné dospělosti.

Když jsem si pořídila svého sklípkana kadeřavého (Brachypelma albopilosum), byl docela malý, navíc vypadal spíš jako samice. Pamatuji si, že poté co procházel jedním svlékáním a co se „znovuzrozený“ objevil, jsem zůstala jako zmrazená! Pod svlečkou, které se právě zbavil, byl ten nejneobvyklejší sklípkan s těmi nejtypičtějšími znaky samce – extra dlouhými končetinami. Také měl výrazně dlouhé pedipalpy (druhý pár příústních končetin klepítkatců, u pavouků mají tvar makadel), jejichž konce měly tvar žárovky (tzv. bulby). Na každé přední noze se daly rozeznat malé ostruhy (tzv. tibiální háky). Tyto ostruhy samci sklípkana slouží k udržení rovnováhy těla při procesu páření. A bulby (kulovitá zakončení makadel) slouží k uložení spermatu. Ano, může to znít jako něco ze sci-fi filmu…

Dělají sklípkani pavučiny?

Samec se adultním svlekem (kterým se stává pohlavně zralým) zbaví své staré schránky, ale jeho úložiště spermatu na konci makadel jsou prázdná. Aby byl vůbec samec schopen aktu páření, musí nejprve přečerpat sperma, a to ze svého těla do sítě, kterou vyrobí. Ze sítě si pak sperma jakoby napipetuje do konečků makadel-bulb. Teprve poté je připravený k páření. Součástí námluv je i bubnování nohama.

Jak se sklípkani rozmnožují?

Mnohokrát se stane, že po procesu páření je samec samicí sežrán. Ačkoliv toto chování zase není u sklípkanů tak běžné, jak si spousta lidí myslí.

Samci jsou mnohem aktivnější a ve volné přírodě mají tendenci samice vyhledávat. Ty však zůstávají zalezlé ve svých úkrytech v zemi, nebo na stromech v hnízdech utkaných ze svých hedvábných vláken.

I u sklípkanů je nutná určitá dávka sympatií. Samotný průběh páření se pak liší druh od druhu. Někdy se jedná o "poklidný akt", jindy je to skutečně boj na život a na smrt (a k oplodnění vlastně dojde jen tak mimochodem). Společným znakem ovšem bývá, že po samotném oplodnění se samec pokusí nepozorovaně opustit blízkost samice (a zachránit si tak život).

Samotný vývoj mláďat začíná v kokonu, který po určité inkubační době matka roztrhne a vypustí tak mláďata na svobodu.