Deník jedné Border Collie: Výšlap na Sněžku

Je konec září a já a moje Míša a parta cizích oveček, kterým Míša říká kolegové, vyrážíme do Pece pod Sněžkou. Tady se úplně poprvé ve svém životě ubytuju v hotelu! Hned si to na chodbě označkuju! Pro jistotu. 

Čekala jsem, že budou hotely větší zábava. Masáž tlapiček, nekonečné hody mých oblíbených pamlsků a tenisová hřiště plná tenisových míčků, které mi hází deset různých tenisových velmistrů deseti různými způsoby. Ach.. zasnila jsem se. Realita je taková, že tu už hodinu trčím na pokoji, zatímco je Míša na večeři. Asi si vlezu aspoň na postel.

Jelikož jsem pes „celoročně venkovní“, vždycky mi je vevnitř trochu více vedro. Míša tedy vždy dbá na to, aby mi nebylo moc velké vedro. Velké změny teplot mi nedělají dobře. Vždy stáhne topení a otevře okna. Moc se mi líbí, když spolu s Míšou usínáme v jednom pokoji, můžu ji kontrolovat, až do chvíle, než mi spadnou víčka. Jedna ovečka, dvě ovečky, tři....

A už je zase ráno! Míšo vstávej! Ááá, tenhle výraz já znám. Tady má někdo mírnou kocovinu. Nevím, co to znamená, ale začíná to stejně jako to ďábelské slovo kočka, a to nic dobrého nevěstí. Čekám až se Míša nasnídá a svých granulí se ani nedotknu. Vždy, když někde jsme, jsem tak napjatá, co nás čeká, že skoro nejím.

MAPA TRASY zde

Vyrážíme. Trasu čmuchám tímhle směrem. A dočmuchám to trošku obklikou, ale holkám (Míše a spřátelené ovečce Domče) to nevadí. Cestou vidím poprvé lamy! Zvláštní psi. 

Konečně začínáme stoupat a začíná to pravé dobrodrůžo. Když jsme v poslední třetině hory, překvapí nás sníh a zima. Je teprve konec září a takové počasí můj psí ratar nehlásil. Trošku mě zebou tlapky. Válím se ve sněhu tak urputně, až nejednou válím sudy přímo z kopce dolů. Míša se řechtá: ,,9 let a stále štěně!"

Dochází nám, jak snadné je cestu podcenit. A protože se všude doslýcháme o špatně vybavených ovečkách, co se škrábou nahoru a pak nevědí, jak dolu, sepsaly jsme pár postřehů, co jsme si během našich výletů uvědomily:

1. Vybavení, společnost a podmínky na místě

Nikdy do hor nechoď sám. A vždy si předem zjisti, jaké jsou podmínky na cestě, a buď podle toho dobře vybaven. Vrstvy oblečení navíc, nesmeky a podobné vybavení. Pro nás pejsky se pak hodí miska s vodou, psí botičky do různých terénů a podmínek, ale i obleček (například do deště, do zimy, nebo vesta do vody). Mně se vždy mezi polštářkama tlapek udělají sněhové kuličky a ztvrdnou na beton. Kulhám, dokud mi to Míša nevyndá. Tak psí boty určitě vyzkoušíme.

Míša má navíc s sebou ještě tu elektronickou krabičku, kterou může zavolat o pomoc a Power banku, kdyby se vybila. 

2. Nepřeceň své možnosti

Zvol cestu odpovídající své aktuální kondici, pečlivě si najdi trasu tam a trasu zpátky, celkový počet kilometrů a časový odhad. Nepřeceň to. Pro jistotu si vezmi čelovku. 

3. Dostatečné množství vody a jídla

Nikdy nevíš, co se může stát. 

4. Užij si cestu! 

Často se ženeme za cílem a úplně zapomeneme na to, jak si užít samotnou cestu. To platí stejně tak na výletě, jako v životě. Věřte mi, psí život je krátký, já si tu zkrátka musím užívat každý moment a to stejné přeju i vám, mé drahé ovečky.

A kdo z vás psích kamarádů se na toto uchvatné místo už také podíval? Pošlete mi fotky na zeď do sekce Přátelé a označte mě @DeníkJednéBorderCollie. Budu štěstím bez sebe. :)