Ruská modrá kočka

Jak sám název napovídá, Ruská modrá kočka má svůj původ v Rusku (zřejmě v oblasti Archangelsk) a patří mezi nejstarší plemena krátkosrstých koček vůbec. I toto plemeno bylo po druhé světové válce málem vyhubeno. Za záchranu tohoto andělského plemene se postarali severští chovatelé. Zajímavé je, že původně bylo toto plemeno chováno hlavně pro její srst –  bývala totiž ozdobou carů v Rusku – bohužel nezdobila gauče jako mazlíček, ale kožichy lidí. Její srst byla pro tyto účely ta pravá, jelikož odpuzuje vodu, tzn. je svým způsobem „nepromokavá“, a z toho důvodu byla hojně využívána na ošacení lidí. Tyto doby už jsou naštěstí ty tam a dnes je tato carevna mezi kočkami jedním z nejoblíbenějších kočičích plemen napříč světadíly. A my v ČR máme to štěstí, že zde máme jednoho z nejlepších chovatelů Evropy Ruské modré kočky – Jaroslava Kučeru, který jako jediný chovatel na světě vyhrál dvakrát po sobě Světového vítěze se svými kočkami, což je nejvyšší možný titul v kočičích soutěžích krásy a pro chovatele neskutečný úspěch, stejně tak jako pro zemi, kterou reprezentuje. A proto není divu, že jsem si na pomoc přizvala právě Jardu – a tímto mu moc děkuji za jeho čas a fotky jeho úspěšných a krásných odchovů. 

Járo, jak má správná Ruska vypadat?

Nejdůležitější u Rusky je srst, která má mít dvojitou texturu, má být krátká, sametová, dostatečně hustá a má mít stříbrné konečky. Tělem je to středně velká a dobře osvalená kočka. Ovšem první věci, které si na Rusce jistě všimnete, tak to jsou její zelené oči, které připomínají smaragd. Jinou barvu oka nenajdeme – k Rusce zkrátka patří modrá srst a zelené oko. A samozřejmě, čím sytější zelená je, tím lépe. Hlava je ve tvaru tupého trojúhelníku, ucho je středně velké a široce nasazené. Bavíme se o elegantní kočce na delších nohách a měla by to být kočka celkově harmonická a vyvážená. Tyto kočky by měly mít široký hrudník, který je viditelnější, jak jinak, u kocourů. Sakra, ty kočky se teda mají – nemusí chodit do posilovny a šup, hrudník mají jako lvi. Já vám, dámy, nevím, ale ta představa – široký hrudník, tělo plné svalů, úsměv na tváři, harmonie, stříbrný "vlas" – to je hotový Aquaman zkřížený s Richardem Geerem – no ne?! 

Komu bys doporučil Rusandu, a jak se o ni správně starat?

Je to kočka, která je víceméně vhodná pro všechny – je přátelská, společenská, sofistikovaná, a jako správná kočka, je i tvrdohlavá. V poslední době čtu na internetu, že je to kočka plachá. Přátelé, to je naprostý nesmysl, stejně tak jako když si přečtu, že není vhodná k dětem – naopak! Milují návštěvy, milují děti, nejsou plaché a mají rády společnost – ono samozřejmě záleží, jak chovatel pracuje na jejich povaze a kolik času jim dá od kotěcího věku, ale zapište si za uši – Ruská modrá kočka NENÍ plachá. Jsou to velice chytré kočky, s čímž jde ruku v ruce, že pokud od ní něco chcete, musíte se obrnět trpělivostí – ona samozřejmě ví moc dobře, co po ní chcete, jen si musí rozmyslet, zda vám vyjde vstříc. :-) Ruska je důvěřivá a velkorysá kočka, ale nesmí vycítit zradu. Je to aktivní plemeno, které rádo tráví čas s lidmi – a to všude. Naučí se rychle nosit kšíry a chodí ráda ven. Taky s vámi bude velice ráda vařit, cvičit, uklízet, spát, i chodit na záchod. Není to tedy rozhodně kočka pro líné lidi, kteří hledají plemeno, které si lehne na klín a nebude mít potřebu běhat, či něco vymýšlet. Je spíše vhodná pro aktivní lidi, kterým nebude vadit, že se už sami ani nevykoupají (nechtěla jsem psát, že se ani nevys...u):-). Je tolerantní vůči ostatním zvířatům, ale trvá jí déle, než přijme nové kočičí přátele do svého teritoria – nemá ráda konkurenci – dámy, nepřipomíná vám to opět tu vaši drahou polovičku?! Chlapovi tedy povětšinou nevadí větší množství žen v jeho obydlí, ale dalšího chlapa nesnese, to Rusce je jedno, zda přišel nový kocour, či kočka, či pes – bude potřebovat čas se s tím vyrovnat a hlavně vaši podporu. Umí se fixovat na člověka, ale většinou si vybere jen jednoho z členů domácnosti – ne nadarmo se říká o Ruské modré kočce, že je to kočka jednoho pána. 

Co se týče péče o Rusku, pak je to velice jednoduchá záležitost, neb Rusky skoro nepelichají a nemusí se ani česat. Je to velice čistotná kočka, která se často myje. Jednou za 14 dní stříhám drápky a u některých koček se jednou za měsíc čistí uši. A to je vše. Chovatelé Perských koček asi teď trošku závidí, řekla bych. :-)

Také bychom neměli opomenout zmínit, že Ruská modrá má dáno do vínku, že se jí zatím vyhýbá většina genetických onemocnění, která občas postihují jiná plemena (HCM, PKD, SMA apod.). 

V jakých barvách si mohu koupit tuto kočku? A je pravda, že srst Rusky je vhodná i pro alergiky?

Už jen sám název napovídá, že je jen modrá a na konci každého chloupku je stříbrné zakončení! Ve světě v různých organizacích můžete najít i různě zbarvené Ruské modré kočky – existuje dokonce i bílá, či pointová, ale u nás je povolena pouze modrá a nesmí mít žádný podíl bílé. Pokud má bílý flek, tak je to chyba. Ruska musí být zkrátka modrá se stříbrným zakončením. Čím více je stříbra v srsti, tím je modrá světlejší a srst je sametovější. 

Ohledně výroku, že je Ruska vhodná pro alergiky, tak toto vyjádření je opět lež. Věřím, že toto tvrzení vzniklo kvůli faktu, že Ruska líná opravdu minimálně, ale rozhodně bych si nedovolil tvrdit, že je vhodná pro alergiky. Pokud má člověk alergii na srst, pak i srst Rusky bude pro tohoto jedince alergenem. 

Jak dlouho chováš a proč sis vybral zrovna toto plemeno?

Chovám je již 12 let. Vždycky jsem chtěl zelenookou kočku, a aby měla jen jednu barvu. Taktéž jsem vybíral plemeno, které příliš nelíná, takže Ruska byla jasná a jediná volba. 

Tři slova, která tě napadnou, když se na Rusku podíváš?

Kouzlo, elegance, krása.

Kolik stojí tento modrý mazlíček?

Cenová relace je u tohoto plemene rozmanitá a pohybuje se okolo 16.000-20.000 CZK. Každá stanice si určuje cenu sama a ta se samozřejmě odvíjí od nákladů na chov – jak který chovatel krmí, testuje a celkově investuje do zdraví a pohody svých zvířat.