Bernský salašnický pes je nejlepší přítel rodiny

Jeho prací ve Švýcarsku bylo původně tahání vozíků, nahánění stád dobytka a pomáhání svému pánovi na rodinných farmách. Díky tomu nemá agresivní povahu a vůči ostatním zvířatům a lidem je obvykle mírný a klidný. Je však nutné dodat, že povahu psa ovlivňuje krom plemene též raná socializace štěněte, jeho zkušenosti, výchova a výcvik a samozřejmě také individuální rysy jednotlivce.

Znáte klikr trénink a jak se dá jeho pomocí vycvičit pes?

Chlupatý obr

Předchůdci bernských salašnických psů jsou nejspíš molossové nebo mastifové, které do oblasti kolem Bernu přivezli staří Římani. Bernský salašnický pes patří mezi větší plemena. Výška v kohoutku může u dospělých samců dosahovat až 70 centimetrů, vážit může až 50 kilo. Psi mají díky svému horskému původu huňatou srst s podsadou, o kterou je zapotřebí se starat a pravidelně ji vyčesávat. Zejména na jaře je zapotřebí počítat s tím, že bude pes pořádně línat, na druhou stranu jim však nevadí celoroční pobyt venku. Pravděpodobně kvůli kvalitě srsti si berňáci obvykle moc nerozumí s vodou a odmítají se koupat, nebo se třeba jen v horkých dnech schladit. Krátkosrsté varianty salašnického psa jsou tři: velký švýcarský salašnický pes, entlebuchský salašnický pes a appenzellský salašnický pes.

Nemoci, které berňáky trápí

Co se týče zdraví, trápí bernské salašnické psy často problémy s pohybovým aparátem, zejména trpí na dysplazii kyčelních kloubů. Plemeno provází též obtíže se očima a bohužel se mu nevyhýbá ani rakovina či akutní selhání ledvin. Také z tohoto důvodu je důležité vybrat si správného chovatele a nehledat levné štěně v inzerci. Doba dožití těchto psů je kratší, než je běžný psí průměr, dožívá se kolem 10 let. Svůj a páníčkův život však dokážou bernští salašničtí psi naplnit nezměrnou láskou, radostí a hravostí. 

Jak zvyknout štěně na nový domov?