8 nejčastějších mýtů o psech z útulku

Kolem psů z útulku však panuje celá řada mýtů, které je potřeba vyvrátit, abyste si mohli udělat vlastní názor. Vybrali jsme proto osm nejčastějších výmyslů, které útulkáče pronásledují.

1. Je dobrý důvod, proč o toho psa nikdo nestojí

„Pes, který skončil v útulku, musel být agresivní, někoho pokousal nebo nešel vytrénovat.“ Takové myšlenky mohou napadnout každého, kdo netuší, jak to v útulcích chodí. Důvodů, proč se zvířata ocitají v útulcích je ale mnoho. Jde například o to, že má původní majitel vážné zdravotní problémy či zemřel a rodina se o psa nemůže dál postarat, majitel se stěhuje někam, kam s ním pes nemůže, majitel má vážné osobní problémy, majitel si psa dál nemůže dovolit, nemá na zvíře čas, jindy se objeví nějaký psí nalezenec nebo se nečekaně narodí štěňata, o která se nikdo nemůže postarat. Pes může v útulku skončit i kvůli problémovému chování. Na to by vás však měli zaměstnanci vždy upozornit.

2. Chování psa bude nevypočitatelné

„V útulku neznají historii psa, neví, jak se chová v různých situacích. Hafan bude agresivní nebo bojácný.“ Tento častý argument hravě vyvrátí zaměstnanci každého dobrého útulku. S pejskem totiž tráví čas a ví, jak se chová vůči ostatním psům či lidem. Často také přebírají psa od někoho, kdo jej zná. Než si vy sami pejska vezmete domů, útulek vás nejspíš požádá o návštěvu, při níž svého nového parťáka vyvenčíte a zjistíte, jak si sednete a na co se připravit.

3. Přivedu si domů zablešené, špinavé a nemocné zvíře

„Zatáhnu si domů od toho chudáka nějakou nemoc!“ Útulkáči nejsou Popelky. Psi z těchto dočasných domovů kontroluje veterinář a zvířata musí žít v odpovídajícím prostředí. O známých zdravotních problémech pejska vás útulek informuje.

4. V útulcích jsou jen staří psi

„Ale my chceme štěňátko!“ V útulcích žijí psi všech věkových kategorií. Opravdu malých štěňat je méně než dospělých pejsků a je o ně zájem. To však neznamená, že je nemožné si z útulku štěně pořídit. Dřív než se po nějakém začnete poohlížet, si však raději promyslete, jakého psa byste chtěli, a zeptejte se ve svém útulku, jestli na vás nějaký takový už nečeká. Bez ohledu na věk.

5. V útulku jsou jen voříšci

„Za mřížemi končí jen pouliční směska.“ Ani průkaz původu psa od útulku nechrání. Čistokrevných hafanů je v útulcích sice méně, ale nejsou výjimkou, a vy si na nějakého můžete počkat. Psí lásku ale konkrétní plemeno nezvětší.

6. Staršího psa novým kouskům nenaučíš - a ten útulkový si nezvykne

„Jakého psa si přivedu domů, takový už zůstane. A pokud ho někdo opustil, tak si to pamatuje a ke mně už nepřilne.“ S trochou trpělivosti a se správným přístupem se pejsek naučí spoustu věcí i ve vyšším věku. A že si nezvykne? Zeptejte se majitelů útulkáčů. Psi dobře chápou, že se dostali do lepšího domova, a zvykají si rádi.

7. Je to pes na zkoušku, vždycky ho můžu vrátit

„Když si nesedneme, tak ho odvedu zpátky.“ Tak tady pozor. Je úplně jedno, zda si berete psa od chovatele, od souseda z nečekaného vrhu nebo z útulku. Pes je živá bytost, nejde o doplněk, který můžete jednoduše vrátit. Vaše nové zvířátko chce být váš parťák na celý život. Proto před tím, než pejska adoptujete, se raději dobře rozmyslete, zda je pro vás opravdu vhodný.

8. Bude to pes

„Proč za něj platím, když jemu a útulku vlastně dělám službu?!“ Adopční poplatek spoustu potenciálních páníčků překvapí. Důvodů pro jeho existenci je hned několik. Útulky mají vysoké režijní náklady, s nimiž poplatek pomáhá, zvířata kontroluje veterinář, naočkuje je, případně očipuje a udělá další úkony. Někdy se do poplatku promítá i cena za dovezení zvířete. Cena za adopci působí také jako psychologická bariéra - díky ní jsou zájemci nuceni si opravdu rozmyslet, zda zvíře skutečně chtějí. Útulek totiž není půjčovna psů.