Konejšivé signály: základní čítanka psí komunikace

Dnes jsou Konejšivé signály jedním ze základních stavebních kamenů knihovničky každého, kdo přichází se psy do kontaktu. Popisují totiž chování, kterým se psi navzájem uklidňují, snižují stres a předcházejí rvačkám. Konejšivými signály ale naši psí parťáci mluví i k nám.

„Psi jsou smečková zvířata a díky tomu musí mít mezi sebou komunikační systém, aby mohli spolupracovat, byli schopní společně lovit a také se vyhýbat vzájemným konfliktům,“ říká Turid Rugaas, norská trenérka a autorka Konejšivých signálů, která jich popsala téměř třicet. 

Skrze toto chování se svému okolí psi snaží většinou sdělit, že nejsou hrozbou, že jsou vystresovaní, že by byli rádi, aby se změnila situace, že je něco vyděsilo nebo se uklidňují. Konejšivé signály ale nepoužívají jenom psi. Lze je vypozorovat například i u koček nebo u lidí.

Nečíhá, ale uklidňuje

Jedním ze signálů, jenž při setkání dvou psů vidíme velmi často, je hravá poklona. S nataženými předními tlapkami a zadkem vystrčeným do výšky vyzývá pejsek ke hře. Jiným konejšivým signálem je olizování nosu. Často bývá velmi rychlé, takže jej ani nemusíte zpozorovat. Chlupáč nám nebo ostatním psům říká, že se mu situace nelíbí. Silným signálem je též pootočení hlavy. Psi si tak dávají najevo, že se není čeho bát. V případě, že přistupujete k cizímu hafanovi, můžete tento signál použít i vy. Stačí odvrátit hlavu nebo se natočit bokem. Obdobně můžete využít též zívání – kdo zívá, není připravený zaútočit.

Při psím setkávání si též můžete všimnout, že dva psi, nikdy nemíří přímo proti sobě. Pokud jen trochu mohou, vždy k sobě dorazí obloukem. Takhle si chlupatí diplomaté sdělují, že sebe nechtějí napadnout. K dalším signálům patří například očichávání terénu či zpomalení pohybů až zastavení. Psi tyto signály používají například ve chvíli, kdy situace eskaluje, třeba když druhý pes běhá okolo příliš divoce. Při setkávání na ulici občas uvidíte, že si větší pes před menším lehne. Majitelé tuto situaci někdy komentují peskováním většího chlupáče za to, že číhá. Pes se však snaží zmenšit a nepůsobit tak hrozivě. V jiných případech si psi též sedají nebo při sednutí zvedají jednu pacičku.

Psi, děti a hrozící problém

Ukázkovou učebnicí konejšivých signálů jsou velmi často video kompilace dětí a psů. Rodiče se rozplývají nad krásným a roztomilým vztahem, zkušený pejskař však u nahrávek trne. Psi se olizují, otáčejí hlavou, pokouší se odejít, ale na jejich signály nikdo nereaguje. V takovýchto situacích není daleko k problému.

Nepochopená bývají též videa, kde se pejsek „stydí“ za to, že něco provedl – například rozházel koš s odpadky nebo rozkousal gauč.

Mnoho z těchto raubířů koulí očima, má stažené uši dozadu, sedí schoulení s hlavou svěšenou. Hodně lidí dochází k závěru, že pes cítí vinu za to, co provedl. Ve skutečnosti se svého majitele snaží uklidnit. Psi dobře vnímají naše emoce a chápou, že nastal nějaký problém. A proto se v těchto chvílích snaží ukázat, že nejsou hrozbou a že si nepřejí konflikt. Konejšivých signálů si můžete všimnout také pokud se nad psem někdo sklání, chce ho objímat nebo se mu dívá delší dobu zpříma do očí. V psím jazyce je toto chování zkrátka neslušné až ohrožující a jen tak někdo si jej nemůže dovolit.

Použití konejšivých signálů závisí na konkrétní situaci a psovi. Nejlépe je proto rozpozná páníček, který se svým hafanem tráví nejvíc času. Věnovat chvíli základům psího jazyka se však vyplatí vždy. Díky porozumění této jemné řeči můžeme předejít mnoha problémům.

Pamatovat bychom si měli dvě zásadní věci: za vyjadřování konejšivých signálů bychom psa neměli nikdy trestat a pokud je rozpoznáme, neměli bychom je ignorovat. Pokud se totiž pes snaží něco sdělit a druhá strana jej nevnímá, nezbude mu nic jiného než na svůj problém upozornit důrazněji.