Reaktivní pes není rozmazlený nevychovanec

Nešťastný páníček se omlouvá, vysvětluje, zatímco pejsek štěká jako smyslů zbavený, vrčí, doráží a snaží se utrhnout z vodítka směrem ke svému terči. „Nevychovaný magor!“ odsoudí zvíře většina kolemjdoucích, zatímco se mračí na majitele. Jenomže situace reaktivního psa je podstatně složitější.

Reaktivec prožívá setkání s nejrůznějšími podněty ve svém okolí jinak než běžný pes.

Příčinou je špatná socializace, genetika, strach, pocit hrozby, nedostatek prožívaného bezpečí. Reaktivní pejsek je ve velkém stresu a v podstatě se brání.

Mezi nejčastější projevy reaktivity patří:

• zvýšená ostražitost
• neklid
• štěkání
• vrčení
• vytí či kňučení
• skákání
• startování a útočení nebo třeba stereotypní chování (například když se pes honí za vlastním ocasem či stínem)

Psi nejčastěji reagují na jiné psy, další zvířata, na lidi (muže, malé děti, lidi o holi či na vozíku, na běžce, na cyklisty), na auta, na motorky, na sanitky. Někdy může být spouštěčem klobouk, vousy nebo třeba brýle. Pejsek se ocitne v situaci, kdy se bojí, a snaží se za každou cenu odvrátit hrozbu. Napnuté vodítko často přidává do situace notnou porci dalšího stresu, pes totiž může mít pocit, že nemá šanci uniknout.

Natažené vodítko může být pro pejska také zprávou, že jeho pocit strachu je oprávněný. Když se totiž nic neděje, je vodítko prověšené. Kousnutí bývá pro psa poslední možností, ale v nestřežené chvíli k němu může dojít. Nejčastěji proběhne rychlým cvaknutím, když se napadená osoba otočí zády a odchází.

Jak pracovat s reaktivním psem

Pokud jste ve svém čtyřnohém parťákovi rozpoznali reaktivce, nemusíte házet flintu do žita. Reaktivita se v některých případech dá dokonce překonat, velmi často ji lze zmírnit. V prvé řadě doporučujeme poradit se s opravdu kvalifikovaným trenérem. Vyhněte se také řešením typu elektronických, stahovacích nebo ostnatých obojků.

Zkuste se vžít do kůže svého vyděšeného zvířete. Představte si například, že máte strach z hadů. Vykračujete si po lesní cestě a najednou se před vámi zjeví obří had. Ve chvíli, kdy zděšením vykřiknete, dostanete elektrický impulz nebo se do vašeho krku zaryjí ostny. Váš strach to rozhodně nezmenší, právě naopak. Pokud s hady musíte koexistovat, nezbude vám, než se s nimi po malých krůčcích seznámit. Časem na ně třeba změníte názor, nebo je alespoň začnete tiše tolerovat. Stejně by měl probíhat trénink reaktivního psa.

Ze všeho nejdřív je zapotřebí identifikovat spouštěč reaktivního chování. Poté se pokuste upravit situaci tak, aby nebyla pro pejska tak náročná - zvyšte vzdálenost, vyhněte se frekventované ulici, zkraťte dobu, po kterou je pes vystavený stresu atd. Pak můžete společně pracovat na změně reakcí. Například když váš parťák vyjíždí po cyklistech, vezměte jej na vodítko a v dostatečné vzdálenosti (která je většinou větší, než si v danou chvíli myslíte) si jděte na chvíli sednout k cyklostezce. Pokaždé, když kolem projede někdo na kole, odměňte pejska pamlskem. Pracovat můžete s klikrem. Dopřejte si společně dostatečně dlouhou dobu na trénování a po několika dnech až týdnech se posuňte blíž. Takto postupujte, dokud pejsek nepřestane reagovat rozrušeně. I tak ale dál pozorujte jeho chování a konejšivé signály a odměňujte pokaždé, když kolem nějaký cyklista projede.

Psům trvá dlouho, než generalizují nové řešení problému, a strach má opravdu hluboké kořeny. Než se pustíte do tohoto dlouhodobého tréninku, je lepší se poradit s odborníkem, který vám pomůže odchytat mouchy v konkrétním postupu a vymyslet řešení přesně pro vaši situaci.