Pes na zahradě – pustošení na obzoru?

Ještě než si vyhrnete rukávy a pustíte se do práce, je třeba připomenout důležitou věc: krásnou zahradu si většinou pěstujeme ze stejného důvodu, jako si pořizujeme psa. Tedy aby nám dělala radost. Naši chlupatí společníci jsou však šelmy a své okolí vnímají úplně jinak, a tak neholdují důmyslně zbudovaným skalkám a udržovaným záhonkům stejně jako my. Pokuste se proto alespoň trochu vyjít vstříc psí přirozenosti. Drobný ústupek vám může ušetřit spoustu vzteku.

K záhonku cestičku

Lepší než řešit trable, je předcházet jim. Myslete na to například při zakládání záhonů u plotu. Váš hlídač se totiž bude nejspíš pohybovat v jeho těsné blízkosti. Záhonek proto o kousek odsaďte a nechte pejska pobíhat po cestičce. Vypozorujte trasy, kterými se váš chlupáč nejčastěji po zahradě pohybuje, a s těmi pracujte. Rostliny, o které nechcete přijít, přesaďte. Psí stezky můžete zpevnit nebo oset zátěžovým trávníkem.

Krtek

Psi se na zahradě často mění v krtky. Hrabou díry, hloubí krátery a zneucťují náš opečovávaný pažit kupkami hlíny. Toto psí chování je naprosto přirozené a jde se ho zbavit jen opravdu velmi těžko. Několika způsoby ho však můžete zmírnit. Zamyslete se například nad tím, zda má váš hafan na zahradě dostatek stínu. Pokud na něj praží během dne slunko a nemá se kam schovat, může se v čerstvě vyhrabaných dírách chladit. Dalším důvodem hrabání je nuda. I když má pejsek volný výběh na zahradě, není dobré podceňovat venčení mimo domov. Na procházce se chlupáč unaví a vybije energii, kterou by jinak investoval třeba do hledání pokladu pod povrchem země. Může se též stát, že pes hrabe, protože cítí hlodavce a chce je zkrátka ulovit. V takovém případě zkuste tyto nájemníky vystěhovat, aby to za vás nemusel dělat pejsek. A v neposledním řadě můžete mít doma sériového útěkáře, který se chce porozhlédnout po zelenější trávě za plotem. Tady pomůže jen dobrý plot s podezdívkou.

Existují ještě další důvody k psímu rytí v zemi a někdy je velmi těžké je odhadnout. Psi se často k vyhloubeným dírám vrací. Snažte se jej proto vystrnadit z míst, kde si jámy opravdu nepřejete, a důsledně díry zasypávejte (například s dlaždicí, na kterou váš tunelář narazí při další práci a už se nedostane dál). A pokud se shodnete na místě, které vás tolik netrápí, nechte pejska vybít své potřeby právě tam. Takový prostor můžete také sami naplánovat. Stačí do něj nasypat písek a zahrabat pár hraček. Pes se pak k němu naučí vracet.

Zahradní značení

Další problém, kterému se jistě nevyhnete, je značkování. I tohle je naprosto přirozené chování a je lepší s ním počítat a vzájemně si vyjít vstříc než psa trestat. Některá místa můžete pomocí tréninku uchránit pohromy, ale určitě ne všechny. Během pár dní si při pečlivém pozorování můžete nakreslit pomyslnou psí mapu očůrávaných zastávek. Na obvyklá místa, která pes značkuje, doplňte okrasné kameny či patníky. Rostliny v dosahu raději přesuňte a kůru stromů ochraňte například nízkým plůtkem. Zeleň nejvíce ničí kyselost v psí moči. V obchodech pro psy je k dostání několik produktů, které přidáte pejskovi do vody, a tím se kyselost zmírní. Jde například o speciální pamlsky, tonic, čaj či lávové kameny. S vykonáváním potřeby pomůže samozřejmě pravidelné venčení mimo zahradu. A pokud už k nechtěnému kropení dojde, postiženou rostlinu důkladně prolejte čistou vodou, abyste zmírnili dopady kyselosti.

Pokud se rozhodnete, že na některá místa psa nepustíte, začněte s tréninkem okamžitě. Nenechte psa do prostoru vstoupit a odměňujte jej pokaždé, když udělá krok či posun správným směrem. Takový trénink vyžaduje hodně trpělivosti a přítomnosti na zahradě. Než totiž pejsek pochopí, co po něm chceme, neměl by být v prostoru sám.

Nebezpečné rostliny

V neposlední řadě myslete na psí bezpečnost. Nenechte psa žvýkat klacíky z azalkových keřů nebo „očesávat“ begonie. Odstraňte z jeho dosahu hnojiva či nástrahy na hlodavce. A pokud máte na zahradě vodní plochu, pamatujte na to, aby se z ní případně pes bezpečně dostal.