Pyrura zelenolící

• Potrava: rostlinná
• Velikost: cca 26 cm
• Hmotnost: 60-80 g
• Kroužek: 5-6 mm
• Průměrný věk: 10-20 let

Vzhled a základní charakteristika

Hledáte-li trochu většího papouška, který ovšem zvládne pobyt v bytě, jsem pro vás ideálním kandidátem. My pyrurové nepatříme k nejčastěji chovaným druhům papoušků, v tomto rodu jsem ale nejoblíbenější. Své druhové jméno zelenolící mám zcela logicky podle dozelena zbarvených zelených „tvářiček“ a pírek nad okem. I zbytek mého těla je převážně jasně zelený, mám ovšem tmavé temeno hlavy, červenohnědé spodní bříško, světle hnědou náprsenku, výrazně modré letky, cihlová ocasní pera a lehce namodralou zadní část krku.

No co vám mám povídat, myslím, že jsem opravdu krasavec. Ani mí kolegové nejsou k zahození, nádherné zbarvení má třeba i pyrura žlutoprsý, červenobřichý nebo rudohlavý. Celkem je nás 31 druhů, já mám navíc 6 poddruhů a mnoho barevných mutací. Mláďata sice nejsou tak krásně barevná, ale nebojte, i ona se později vybarví.

Bydlení

Mou domovinou jsou nejčastěji tropické deštné pralesy Jižní Ameriky, obývám ovšem i listnaté lesy v nížinách a někteří pyrurové žijí i v nadmořské výšce nad 3000 metrů nad mořem. Ve volné přírodě byste mé příbuzné mohli potkat v Bolívii, Brazílii, Argentině a Paraguayi. I u vás se mi líbí, jen nemám moc rád zimu a ideální jsou pro mě teploty nad 10 °C. Sice bych zvládl i 0 °C, pokud mě chováte ve venkovní voliéře, raději mě na zimu přemístěte domů. V pralese se zdržuji vysoko v korunách stromů, kde si buduju hnízda v jejich dutinách i pět metrů nad zemí. Hodně se zdržuji v místech, kde je vlhko a často i v blízkosti vodních toků nebo vodopádů, neboť se rád koupu.

U vás doma ocením větší klec nebo ještě lépe voliéru, kde budu mít dostatek prostoru na hraní. Pokud máte v bytě málo místa, platí, že nejmenší rozměr klece by měl být minimálně dvojnásobný, než je mé rozpětí křídel. To abych si je mohl pořádně protáhnout. Rozestup mezi dráty by měl být nejvíc 2 cm, pozornost věnujte i kvalitním dvířkům, jsem totiž pěkně zvědavý a rád zkouším různé věci. Strkat hlavičku mezi mříže nebo otvírat klec pro mě není žádný problém.

Dobré také je, aby misky a krmítka byly rovnou součástí klece, ty nasazovací se snadno naučím vyndávat a rozhazovat. Určitě mi uděláte radost, když mi do mého bytečku pořídíte hodně bidýlek a hraček, abych se nenudil. A přimluvil bych se i za nějakou fontánku nebo koupelnu. Jak jsem už říkal, vodu mám vážně moc rád.

Povaha

Někteří zlí jazykové mě pomlouvají, že prý jsem moc hlučný. To ale není vůbec pravda. Ukřičený jsem pouze tehdy, když se mi můj majitel moc nevěnuje a já se pak nudím. Ale ani tak nebývám extra hlasitý. Pokud se se mnou někdo baví a hraje si se mnou, jsem velmi milý společník. Je poměrně snadné mě ochočit a snadno si ze mě vychováte domácího mazlíčka v pravém slova smyslu.

Jsem hodně přítulný, mazlivý, oddaný a klidně si vám lehnu na klín a nechám se hladit jako pejsek.

Říká se o mě, že povahou a chováním (přidržuji si třeba potravu nohama) se podobám velkým papouškům, jako je například ara. Mojí předností je ale malý vzrůst, nižší cena a to, že nejsem tak náročný na péči. Zato legrace si se mnou užijete dostatek. Jsem totiž takový malý neposeda, rád létám a i ve vzduchu předvádím „psí“ kusy. Pozorovat mě je zkrátka zábava.

Samozřejmě se najdou výjimky, s nimiž není soužití taková pohádka, ale často je to způsobeno špatnou výchovou nebo tím, že na ně majitel nemá čas a nechává je o samotě. Jen s mluvením na tom nejsem moc dobře. Spíš se naučím opakovat různé zvuky nebo pískat. Nějaká slovíčka ale s trochou snahy (mojí i vaší) zvládnu.

Jídelníček

Moje strava se výrazně neliší od jiných papoušků. Mám rád hlavně semínka, různé bobule, rašící pupeny a ovoce. Nejsem nijak vybíravý a i když jsou semínka nejdůležitější součástí mé stravy, potřebuji i jiné dobroty. Zrní mám rád nejen suché, ale naklíčené nebo máčené a moc si pochutnám na měkkém a šťavnatém ovoci. No jo, mám trochu mlsný zobáček. Ocením ovšem i zeleninku, bylinky nebo větvičky na okusování.

Zajímavost

Poznat samičku od samečka je u nás ale těžké, neboť se barevně nijak nelišíme. Pohlaví je proto třeba zjistit analýzou DNA nebo endoskopickým vyšetření. To druhé nám ale není moc příjemné.