Pořídit si papouška jako mazlíčka, nebo na chov?

U některých lidí se pořízení jednoho jedince s vidinou milého společníka, časem zvrhne v chovatelskou vášeň a takový chovatel nakonec vlastní několik párů a pravidelně odchovává mláďata. Začátečník si ale musí uvědomit, že zkušenosti je nutné získat chovem nenáročných druhů, proto by si měli nejdříve pořídit papouška na chov nenáročného.

Ideální by bylo, kdyby se budoucí majitel vydal na ptačí burzu, tam se zkontaktoval přímo s chovatelem, ten mu jistě rád poradí a předá své cenné zkušenosti. Občas se bohužel najdou začínající chovatelé, kteří si vyhlédnou podle obrázku v časopise nebo na internetu nádherně vypadajícího papouška a ihned si ho pořídí, ačkoliv se může jednat o obtížně chovatelný druh. Takové chovatelství často končí rozčarováním a nepříjemnou situací pro obě strany.

Ptáci pro začátečníky

Nejvhodnějšími exotickými ptáky pro začátek jsou obecně známé andulky, korely, agapornisové, kanáři, zebřičky aj. Dnes se vyskytují v různých barevných varietách, které vyšlechtili chovatelé v průběhu domestikace a výběr barev je opravdu pestrý. Tito ptačí mazlíčci jsou opravdu nenároční a stačí jim relativně málo prostoru, takže se vejdou i do bytu.

Jeden nebo pár?

Je vhodné si uvědomit, co od chovu ptactva očekáváme. Někdo chce jednotlivě chovat andulku jako společníka a pokusí se papouška naučit “mluvit“, jinému se líbí zpěv kanářího samečka, další se těší na kousek živé přírody v bytě a chce se věnovat i odchovu mláďat. K prvnímu případu bych ráda zdůraznila, že ptáci a papoušci obzvlášť v přírodě vytvářejí velice pevné partnerské svazky. Chceme-li mít papouška, kterého si ochočíme a pokusíme se naučit ho vyslovovat nějaká slova, musíme se mu plně věnovat a trávit s ním spoustu času. V podstatě mu nahrazujeme partnera. To platí zvlášť u papoušků Žako, kteří patří mezi nejinteligentnější papoušky.

Tito papoušci jsou v poslední době hodně v módě. Jsou-li chováni jednotlivě, a poskytnete-li jim dostatek pozornosti, papoušek se k vám velmi upne, naučí se dobře vyslovovat velké množství slov, ale vyžaduje neustálou pozornost, jinak trpí psychickými poruchami. Častým příznakem takového problému je sebepoškozování. Postižený jedinec si neustále vytrhává peří, a nakonec může zůstat zcela holý. Jsou-li papoušci Žako chováni v páru, tak se mluvit většinou nenaučí, ale odpadá tím závislost na vás a riziko sebepoškozování je malé.

Přilnout ke svému majiteli dokáže víceméně každý opeřenec, ale naprostá přítulnost závisí na druhové příslušnosti a povaze vašeho svěřence. Také talent k opakování slov je velice individuální, druhů, které se naučí mluvit je relativně málo. Pro začátečníky je nejvhodnější již zmiňovaná andulka, pro pokročilejší chovatele pak papoušek Žako.

Zájemci, který má zájem i o odchov mláďat se nabízí celá řada australských (např.rosely), asijských (alexandři), jihoamerických (amazoňani) a nebo afrických (agapornisové) papoušků. Exotických ptáků držených v zajetí je ovšem několik desítek druhů a každý má svá specifika. Krmení je pro každou skupinu jiné, ale dnes je v nabídce široké spektrum kvalitních komerčně vyráběných krmiv.

Zdravotní potíže

Zdravotní potíže se bohužel nevyhýbají ani papouškům a některé je mohou i ohrozit. Nejčastěji se vyskytují trávící obtíže způsobené nevhodnou skladbou krmiva nebo nemytými doplňky stravy, např. ovocem či zeleninou. Dalším problémem je obezita způsobená příliš vysokým příjmem tuků nebo nedostatkem pohybu. Tato nerovnováha může vést i k poškození jater. Ptáci také trpí různými vnějšími a vnitřními parazity (roztoči, hlísty atd). Ráda bych zdůraznila nebezpečí při vaření na teflonovém nádobí v místnosti s klecí nebo v její blízkosti. Zahřátím se z teflonu uvolňují plynné látky, na které jsou ptáci silně citliví a při vysoké koncentraci může dojít i k otravě. Orientovat se v celé problematice chovu exotického ptactva není vůbec jednoduché, vyžaduje pečlivé studium odborné literatury, opakované konzultace se zkušenými chovateli, popř. veterináři specializujícími se na aviární medicínu.