Doporučení pro začínající chovatele ještěrů

Jsou to velmi aktivní a živí tvorečkové, se kterými se většinou nemůžeme moc mazlit (někteří jedinci dokážou nezkušeného chovatele bolestně hryznout, ale většinou si za to můžeme sami a nemůžeme jim to mít za zlé). Zato je nádhera, když máme možnost pozorovat je při jejich hemžení v teráriu – šplhání, výskocích a jiných akrobatických kouscích. Někdy máme pocit, že když zjistí, že je pozorujeme, začnou se přímo předvádět a jistě si s těmito pestrobarevnými klauny užijeme spoustu zábavy.

Začínající chovatel by měl vědět, že alfou a omegou pro úspěšný chov těchto ještěrů je prostředí, které jim vytvoříme. Základem je samozřejmě kvalitní terárium, ve kterém by neměly být žádné mezírky, abychom zabránili „chronickým útěkářům“ v opuštění obydlí, které by se jim mohlo stát, zvláště u drobnějších ještírků, osudným.

Většinu ještěrů budeme chovat v páru, případně budeme mít v teráriu samečka a k němu několik samiček (chov několika samců nebývá úspěšný a vzhledem k dominanci a polygamii samečků může pro některého z nich skončit až fatálně). Podle počtu tvorečků, kteří budou v teráriu žít, bychom měli také zvolit velikost terária. Obecně platí, že s každým novým obyvatelem terária by se měla jeho velikost zvětšit o 20 procent.

Většina ještěrovitých pochází z tropických a subtropických oblastí, kde tito tvorečkové žijí v teplém a vlhkém prostředí, které jim velmi prospívá. Tomu musíme také přizpůsobit jejich život v zajetí. Musíme v teráriu udržovat teplotu kolem 25–28°C, v noci by měla být teplota nižší. K osvětlení nám postačí 25wattová žárovka umístěná v horní části terária. Abychom zabránili jezírkům v popálení, můžeme ji schovat například do zavěšeného hliněného květináče, který pro jistotu zespodu překryjeme pletivem. Některé samičky totiž lepí svá vajíčka na stěny terária a mají tendenci je umístit ke zdroji tepla. To by vajíčka samozřejmě zničilo.

Terárium bychom měli alespoň jednou denně rosit. Dno terária vysteleme kvalitním pískem, který můžeme smíchat s rašelinou, případně ho místy můžeme překrýt mechem, který nám pomůže udržovat v teráriu vlhkost. Ještěři mají ve zvyku požírat drobný písek kvůli trávení, a tak bychom jim ho měli obměňovat.

V přírodě žijí ještěři v režimu střídání období tak, že v zimním období mají nižší teploty, méně světla apod. Tomu bychom měli přizpůsobit i jejich život v teráriu. Pokud se přibližně po dvou měsících vrátíme k původním teplotám a světelným podmínkám, většinou se ještěři začnou intenzivněji množit.

Abychom dopřáli ještěrům dostatek pohybu a aktivity, musíme jim do terária umístit potřebné prvky k lezení – větve (sílu přizpůsobíme váze ještěrů), kořeny stromů, různé výstupky, terásky apod. Musíme jim také zajistit čerstvou vodu, a to do misky položené nejlépe na vyvýšené místo, aby si ji hned neznečistili. Ještěři také musí mít možnost ve chvíli, kdy se cítí ohroženi, uchýlit se do úkrytu. Ideální jsou různé kusy dutých větví, hliněné květináče, korkové roury apod. Zvolme takové předměty, kam bychom mohli nahlédnout, abychom si byli jisti, že jsou ještírkové v pořádku.

Co se týče potravy, většinou nemusíme ještěry krmit každý den, zato by měli mít přísun čerstvého hmyzu, který je běžně k dostání v chovatelských potřebách. Občas jim můžeme opatřit třeba novorozence myšek a také potřebné vitaminy (můžeme jimi třeba obalit hmyz) a kvůli dodání vápníku například mleté sépie. Doporučuje se také k doplnění vápníku přidat do potravy rozdrcené skořápky vajec. Ještírci také z tohoto důvodu po vylíhnutí mláďat skořápky vajíček požírají. Ještěři se pravidelně svlékají a mají ve zvyku svlečenou kůži pozřít – údajně jim doplní minerály, které postrádají.

Ještěři bývají velmi sexuálně aktivní, a proto doporučujeme soužití samečka s několika samičkami, protože pro jednu samičku by byla neustálá aktivita samečka vysilující. Pokud se zadaří oplodnění, samička klade 4–11x do roka vajíčka (dvě, ale také třeba 15 – podle druhu). Chovatel by měl pro jejich úspěšný odchov zintenzivnit v teráriu vytápění, udržovat v něm stálou vlhkost a umístit do rohu líheň – například plastovou krabičku se začerněnými stěnami (vajíčka se dobře vyvíjejí v přítmí), vystlanou vlhkým pískem. Ne všichni ještěří rodiče se o vajíčka starají, a někteří dokonce mají tendenci plést si je s potravou (někdy napadnou i vylíhnutá mláďata), a proto je chovatelé často umisťují do inkubátoru mimo terárium. Ještírci dosahují dospělosti přibližně v jednom roce života.