Potkaní chování a nový člen ve skupině

Potkaní svět je tomu našemu velmi podobný, minimálně už tím, že jsou potkyšáci, stejně jako my, tvory společenskými. To znamená, že mají své preference, oblíbence a v neposední řadě také společenský žebříček. Příchod nového člena do stávající skupiny může znamenat narušení stávajícího statu quo. To někdy platí i pro případ, kdy ke svému jedinému potkanovi pořizujeme dalšího spolubydlícího, neboť náš myšák může vidět sám sebe jako smečku o velikosti jednoho, ve které je samozřejmě velkým šéfem on sám (případně bude přesvědčený, že je Úplně Největší Šéf, který má pod palcem celou domácnost, včetně všech jejích obyvatel).

Mnohdy s lze setkat s tvrzením, že potkani jsou dominantní. Je pravda, že potkaní smečka má pevný řád, neznamená to ale, že automaticky každý potkan chce být za jakoukoli cenu alfa. Jinými slovy je to stejné, jako ve kterékoli jiné skupině. Tam budete mít ty, kteří jsou nahoře, pak ty, kteří chtějí být nahoře a také ty, kterým je jedno, že nahoře nejsou. Z toho vyplývá jedna důležitá věc, na kterou narazíte při rozšiřování vaší potkaní skupinky, a to skutečnost, že každý nový člen je seznámen se stávající hierarchií a musí si najít vlastní místo.

Vyjádření nadřazenosti

Způsoby, kterými potkan vyjadřuje jinému členu skupiny nadřazenost, jsou v zásadě tři. Naprosto typické je čištění srsti, razantnější bývá situace, kdy dominantnější jedinec submisivního „zalehne“ a tím posledním může být pronásledování, nebo honička. Všechny tři případy jsou běžnou součástí společenského života potkanů a někdy je doprovází slabé pištění submisivního potkana, kterým vlastně říká, že uznává svou pozici v hierarchii.

Pozornost je třeba věnovat situacím, které se normálu vymykají. Například pokud se z běžného slabého pištění stane pištění bolestivé nebo ustrašené. Běžné „potyčky“ bývají normální a slouží k upevnění vztahů ve skupině, není třeba se znepokojovat - v jednu chvíli dominantnější potkan zalehne toho méně dominantního, který přitom trochu piští, pak si navzájem vyčistí kožíšky a nakonec společně přitulení usnou. Jak ale poznat, že situace vybočuje z normálu?

Typickými znaky, že je něco špatně a schyluje se k bitce, jsou:

• naježení, které často doprovází „ztuhnutí“ nebo „napružení“
• rychlé kmitání ocasem
• syčení
• potkan se začne k jinému přibližovat bokem, což je v potkaní řeči těla jasný znak agrese
• kousání
• vytrhávání srsti
• potkan hlasitě piští strachem nebo bolestí

V případě takového chování je nutné okamžitě zasáhnout a oba potkany ihned oddělit. Někdy doporučují chovatelé dát mezi takto znesvářené potkyšáky ruku v rukavici a blokovat mrňavého agresorka v pokračování toho, co dělá. Určitě je ale potřeba zamezit jim v dalším kontaktu a nechat trochu horké hlavy vychladnout. Pokud k tomu dojde při seznamování, nechejte situaci usadit a zkuste to znovu později.

Zde je třeba poznamenat, že ne vše, co vypadá jako rvačka, ve skutečnosti rvačkou je. Především mrňousové se s oblibou mydlí tak, že je z nich jenom vířící klubko nadšených raťáků, puberťáci zase s oblibou „boxují“. Je to úplně normální zábava, ve které se navíc přirozenou cestou formují budoucí vztahy ve skupině, čímž se v podstatě skoro eliminují možné vážnější budoucí konflikty ohledně hierarchie.