KDYŽ JE KOČCE ZIMA

Kočka, která je vyloženě zvyklá být neustále doma a do venkovního prostředí vyjít jen málo, je doma v teple a za oknem zdánlivě v bezpečí, ale nemá dostatečně hustou srst, která by ji před nízkými teplotami ochránila, takže její výlety ven mohou být jen opravdu krátké, aby nedošlo k prochladnutí. Také oblíbené vysedávání na okenních parapetech a pozorování dění venku může být problém, pokud pod oknem táhne, kočka může prochladnout a dostat například zánět dýchacích cest, nebo cest močových, takže je ideální vybavit místnost pelíškem a parapet třeba dekou, pokud je na to dostatečně široký. Dalším úskalím zimy je, že kočka častěji spí, zvládne prospat klidně i dvacet hodin denně, šetří tím energii a lépe se přizpůsobuje chladnějšímu počasí, méně se hýbe a tím přibývá na váze, takže je nutné dbát na to, čím je krmena a také na krmné dávky.

Naopak kočka, která tráví většinu času venku samozřejmě zvládá i nižší teploty lépe, na zimu se přirozeně začne připravovat. Postupně jí houstne srst a dožaduje se více a častěji krmení než je u ní běžné po zbytek roku, protože si připravuje tukovou zásobu na zimu a záměrně nabírá na váze. Krmivo by mělo být kvalitní s vysokým obsahem masa. Pokud kočka nemá nepřetržitý přístup do domu, nebo do jeho části, kde by se mohla schovat před nepříznivým počasím, je třeba jí zajistit útočiště venku, které bude chráněné před mrazem, deštěm, či větrem a kde si bude moci odpočinout. Do takového útočiště je dobré dát misky s granulemi a pitnou vodou, kočičí toaletu, slámu, nebo kočičí pelech a hlavně zajistit izolaci z nepromokavého materiálu, který bude držet teplo. Misku s vodou je nutné častěji kontrolovat, aby voda nezamrzala, neboť i v zimě může být kočka dehydratovaná.

A jak poznáme, že je kočce zima? Lze to poznat z držení těla, kdy se přikrčí a stočí se, tlapky si úplně schová pod tělo, oči stáhne do malých štěrbin a u toho má naježenou srst. Pro kočku, která je zvyklá pobývat venku v zimě je kritická teplota od – 15 °C, pro ty zvyklé spíše na teplé prostředí uvnitř je samozřejmě problémem i menší mráz.

Kočky do věku čtyř měsíců nesmějí do mrazivého počasí vůbec, nejsou na něj připraveny, jejich srst ještě postrádá hřejivou podsadu. Stejně tak jsou na prochladnutí venku a vypořádání se s chladnými teplotami náchylnější kočičí senioři, zvlášť pokud trpí artrózou, která se při pobytu v zimě může zhoršit.

Další zimní nepříjemností pro kočky jsou posypy, které se používají na namrzlé silnice a chodníky, mohou podráždit polštářky na tlapkách, proto je dobré je kočkám otírat potom, co přijdou z venku.

Naši kočičí přátelé tedy hlavně potřebují nějaké místo, kde si v teple odpočinou, dostatek kvalitního krmiva a čerstvé vody, a hlavně klid na spánek.