Proč dostanu kotě až ve 12. týdnu věku nejdříve?

Každému budoucímu majiteli koťátka se honí hlavou, proč dávají chovatelé ta koťata tak pozdě?! Věty typu: „Proč si nemohu užít úplně malinké koťátko“, apod. jsou velmi časté a i pochopitelné – člověk se strašně těší na nového člena rodiny a netrpělivost je velmi silná. Zkusíme se na to podívat očima chovatele a toho malého prcka, který je tady nejdůležitější.

Chovatel nesmí dát kotě do nového domova ze zákona dříve než ve 12 týdnech života, ale většina chovatelů ho nedá ani ve 12 týdnech života, protože jsou prostě ještě maličkatí, většina z nich si ještě přicucává mlíčko u kočičí mamky. U koček je neradno pospíchat – kočky jsou citlivé na změnu prostředí, často prožívají intenzivně stres a chovatel moc dobře ví, co dělá – zná je přece jen nejlépe, tak mu důvěřujte a buďte trpěliví. Opravdu vám to nedělá naschvál, ale jedná v zájmu toho malého a i v zájmu vás samotných. Chcete přece socializované, vymazlené a sebevědomé kotě, kterého si budete užívat plnými doušky. 

Kotě prochází různými fázemi života a každá fáze je důležitá, pojďme si to ve zkratce přiblížit:

0 -4 . týden života – kotě je plně závislé na kočičí matce. živí se pouze mateřským mlékem, je tedy plně kojeno. Matka kotě čistí – masíruje ho jazykem a tím ho vyprazdňuje, což je velmi důležitá součást zdravého růstu kotěte. V prvních týdnech věku se kotě neumí samo vyprazdňovat, pokud by maminka chyběla, a nikdo by kotě pravidelně nevyprazdňoval, koťátko by zemřelo. První dny je kotě slepé a hluché, není schopno se o sebe samo postarat.

4. - 6. týden života – kotě začíná objevovat okolní svět. Většina koťat v tomto věku začíná jíst tuhou stravu (granule, konzervy, maso) a začínají pít vodu, ale stále je velmi podstatné mateřské mléko. Koťátka začínají běhat, či postupně pomalinku chodit – jsou ještě nemotorná, ale to jim nebrání v tom zkoušet různé pohyby. Taktéž začínají objevovat hry a jsou strašně roztomilí. Bohužel v tomto věku se sami začínají i vyprazdňovat – první dny většinou všude možně, kudy chodí. Ale role maminky je zde opět nenahraditelná. Maminka je nejenom učí jíst (všimněte si, že jakmile je kotě schopno přijímat tuhou stravu, maminka se v půlce kojení odebere k miskám s jídlem a ukazuje jim, že není jen mlíčko, ale i jiné jídlo – prcci běží za ní a odkoukají to od ní), ale taktéž je učí chodit na kočičí záchod. Zkrátka je učí základním potřebám.

6. – 9. týden života – kotě začíná objevovat škrabadla, než je z něj zdatný šplhoun, stane se, že občas spadne, proto není dobré mít vysoká škrabadla v tomto věku. Koťata jsou sice sebevědomá, ale ještě neumí koordinovat naplno své pohyby, tudíž je dobré mít vystláno pod škrabadly něčím měkkým, aby nedošlo k nejhoršímu, pokud už prcek spadne. Taktéž se stává, že jsou maminky lehce nervózní s každým novým pokusem o zdolání nové vyšší příčky a na své děti trošku hudrují. Mají o ně strach. V tomto věku stále koťátka dudají, pokud je maminky ještě nechají. A v tomto věku (mezi 8.-10. týdnem života) přichází první očkování – a znovu potřebují maminku, protože někteří prcci mohou mít reakce na očkování a stres ta mamka přece jen zmírní – olizuje je, opečovává, tím je uklidňuje a kotě se cítí v bezpečí. 

9. – 12. týden života – kotě už je víceméně samostatné, už není tak křehké, zvládá bravurně vylézt kamkoliv (k nelibosti dvounohých maminek – ty čtyřnohé už si zvykly. 😄 Za 3-4 týdny od prvního očkování se provádí druhé očkování, většina chovatelů i v tomto věku rovnou čipuje a veterinář vystavuje pet pasy. Asi se budete divit, ale kotě stále ještě cucá mlíčko od mamky, ačkoliv už na něm dávno není životně závislé – zkrátka kočky kojí dlouho (většina koček tedy, najdeme i výjimky). A koťátka to mlíčko opravdu milují a každý den si prostě cucnou. V ukončeném 12. týdnu by kotě mohlo teoreticky k novému majiteli – zákon to již umožňuje, ale jak vidíte, tak kotě stále mámu potřebuje, nehledě na to, že ještě třeba nemá ani dokončené očkování, či teprve ve 12. týdnu věku dostalo druhou vakcínu a pas. A obecně platí, že po očkování by měla být kočka minimálně týden v klidovém režimu a rozhodně není doporučen přesun do cizího prostředí, či jakákoliv zbytečná stresová situace. Mohou nastat totiž velké zdravotní komplikace spojené s očkováním a stresem. 

12. – 14. týden života – pokud chovatel kastruje, tak někdy v tomto období probíhá kastrace kotěte. O časných kastracích si toho řekneme spoustu v jiném článku, kde se dočtete spoustu zajímavých informací. Po kastraci je určitě dobré mít cca týden kotě v domácím prostředí a pod dozorem, zda je vše po zákroku v pořádku. Chovatelé, kteří nekastrují, umisťují nejčastěji v tomto věku prcky do nových domovů. Koťátka si stále dudají mléko, pokud maminka ještě svolí – některé maminky už v tomto věku nekojí. A samozřejmě je opečovává po všech zákrocích, které se v tomto věku dějí.

14. - 16. týden života – většina chovatelů dává koťátka až v tomto věku do nových domovů, ale vidíte, není to až, ale je to přesně ten věk, kdy je to zkrátka nejoptimálnější pro prcky, i mamky. Některé kočky už prcky nekojí a víceméně už se o ně přestávají starat, spíše už je jen občas profackují, když už jim lezou krkem 😃 - i to k výchově patří. Kotě je samostatné, většinou sebevědomé, socializované – umí vše, co by umět mělo a není nejmenší problém, aby odjel dělat radost někam, kde na něj takovou dobu trpělivě čekali a mezitím určitě připravili noví otroci celý byt, aby ho malý terorista mohl upravit k obrazu svému. 😃

Jak vidíte, tak čtyřnohá mamka je nepostradatelná po dlouhou dobu, tudíž věřte, že je v zájmu toho malého, aby s mamkou zůstalo co nejdéle. Stejně tak se svými sourozenci a ve svém teritoriu. Chovatelé chtějí co nejhladší přechod do nového prostředí, chtějí se vyhnout zdravotním problémům – oni nejlépe to malé znají, vždyť s ním strávili několik týdnů života, socializovali ho, pomohli ho vychovat, rozmazlit ho a milují ho. Tak jim důvěřujte a na to mimino si počkejte, stojí to za to – uvidíte sami! Přejeme vám krásný a bezstarostný život s vaším novým členem rodiny.

Tip: jak zkrátit čekání na koťátko:

Lehce se mluví, hůře se dělá, chápu, nicméně během čekání na vašeho vysněného mu můžete obstarat vše, co bude potřebovat (či možná to potřebujete hlavně vy) – a že toho není málo. Vaše peněženka nebude mít sice úplně radost, ale věřte, že vy ano, jakmile uvidíte toho malého, jak si to všechno užívá a rozzáří vám domov svou přítomností. 

Hodně štěstí na společné cestě životem.