Příběh Jessie

• 1.3. 2021 se jedné venkovní kočce narodila koťata. Majitelé této venkovní kočky nezajistili bezpečné místo pro odchov koťat, nechali je venku ve velmi nepříznivých podmínkách. Tou dobou bylo venku aprílové počasí, občas zasněžilo, zapršelo, zafoukal studený vítr nebo se naopak teplota vyšplhala nevídaně vysoko vzhledem k předešlým dnům. Koťata byla schovaná v černém pytli a přikrytá přehozem, který se v období dešťů ihned nasákl vodou.
• Po zjištění, že jsou blízko našeho domova koťata jsme se se sestrou vydaly na procházku, nakouknout přes plot, kde malá koťátka odpočívala. Majitelé nám dovolili si s koťátky u nich na zahradě hrát a od té doby se z toho stala naše malá rutina – i přes všechno nevlídné počasí jsme se pravidelně každý den vydávaly za koťaty.

• Bohužel nestálé březnové počasí malým kočkám vůbec nesvědčilo, a tak velmi snadno a rychle nastydly. Bez pořádné pomoci majitelů se kočičí mámě nedařilo koťatům venku poskytnout ochranu, kterou ke zdravému startu jejich života vyžadovala. Koťátka postupně slábla, a tak, jak to v přírodě chodí - silnější přežije – se kotěcí sourozenci prali o to jediné místo, kde se nacházeli v bezpečí – schoulená v teple u kojící matky. Pouze jednomu kotěti se podařilo prosperovat mezi ostatníma a získat dostatek živin z matčina mléka. Čím více toto kotě sílilo, ostatní slábla, matka se jich vzdala a z malých koťat se postupně stávala přeživší na svou vlastní pěst. Tak malá a bezmocná koťata bez matčina mléka a azylu nebyla sama schopna v krutém březnu přežít. Nemoci se na ně jen lepily. Měla zalepené oči hnisem, kýchala, byla hubená, sotva se udržela na nohou. Po úmrtí prvního z bojovníků jsme se se sestrou rozhodly ostatní koťata zachránit. Jedno z osláblých koťat, které vypadalo, že svět opustí jako druhé, nám nedalo spát, a tak jsme se drobečka ujaly, zatímco pro ostatní koťata jsme sehnaly budoucí majitele. S naším kotětem jsme neprodleně odjely k veterináři.
• Paní doktorka nám dala kapičky do očí a odčervovací pastu i pro ostatní koťátka. Koťatům jsme oči vykapaly, odčervily jsme je společně s jejich matkou a malá koťátka nasunuly ke zdroji mléka. Doufaly jsme, že jim to tak vydrží. Po pár dnech, při naší pravidelné kontrole koťat, bylo u matky schoulené pouze prosperující kotě. Naše kotě vypadalo hůře než ostatní kočky. Ihned jsme se opět vydaly k veterináři.  Paní doktorka zjistila, že kotě trpí bronchitidou, kterou jsme musely vyléčit antibiotiky. I přestože by koťata měla u matky setrvat minimálně 6-8 týdnů, vzhledem k situaci, nám veterinářka povolila kotě od matky odloučit teď ve 4 týdnech, vzít ho domů a pokusit se ho zachránit – venku bez matčiny péče totiž nemělo žádnou šanci na přežití.

• Začala nám řehole – v intervalu každých 2 hodin bylo nutné kotě krmit z lahvičky náhradním mlékem pro koťata. My jsme používaly sušené mléko Beaphar lactol kitty milk, které nám bylo doporučeno zverimexem. Krmení koťátka, které dostalo jméno Jessie, nejlépe zvládala má sestra, byla perfektní náhradní maminkou. Zahřívala ji pomocí teplé lahve, pomáhala ji se vykálet, krmila každé dvě hodiny, i v noci, vykapávala oči kapičkami, podávala antibiotika na bronchitidu a mnoho dalšího, co Jessie potřebovala. V 7. týdnu přešla z mléka na kočičí stravu, objednaly jsme jí na doporučení paní veterinářky paštiku od Royal Canin. Ze začátku paličatě upřednostňovala před paštikou mlíčko, ale s velkou trpělivostí ji sestra dokázala nakrmit i zmiňovanou paštikou. Každým dnem se Jessinky zdravotní stav zlepšoval, Jessie začala prozkoumávat okolí v našem bytě a dokonce si začala i hrát. Z urousaného kotěte se stala krásnou, hravou a silnou kočkou. Sice si z té doby, co byla venku jako malé koťátko odnesla dýchací potíže (častější kýchání a citlivost na prach a vůně), ale není to nic, co by jí bránilo ke kvalitnímu životu. Momentálně ji je 1 rok a 5 měsíců, je vykastrovaná a splňuje standardy každé zdravé a spokojené domácí kočky.

Na článku se podílela má sestra, majitelka Jessie, Klára Slámová.